Typická církevní neděle

Nemluví se o tom, ale je to tak, a přitom to vůbec neznamená, že je to špatně.

Byl jsem kdysi přítomen na jenom kázání, kdy pozvaný host dostal příležitost promluvit k osazenstvu církve. Neřekl toho mnoho, jen že v řadách vysedávají dlouhá léta, týden co týden, a v různých obměnách poslouchají stále to samé. Pořád dokola, protože se říká, že to tak má být, a že to Bůh vyžaduje. On by si však daleko raději s těmi lidmi popovídal prostě o životě. Třeba někde v lese nebo u táboráku při buřtech. Atmosféra se tehdy změnila, shromáždění skončilo dříve než obvykle, a buřty byly vážně výborné.

Nevím, jak je to v té církvi dnes, ale náboženské obřady jsou jak železná košile. A i když je velmi nepohodlná, řada lidí si myslí, že je bezpečnější v ní být. Zvlášť když tím Bohu prý dělají radost.