O soudech a zavržení

Řekl bych, že jedna z úplně prvních věcí, které lidé při čtení Nového zákona potřebují pochopit je, že zavržení, soud a odsouzení, o kterém se tam píše, byly v nastavení jejich mysli – tedy tak jak si nastavili vidění boha.

Luk 19:20-23 „Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.“ Král mu řekl: „Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku.“

Gn 3;10 „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“

Byli souzeni mezi jejich ušima, zákonný systém a vnímání Boha byla celá jejich identita, která opravdu kataklysmaticky umírala – zničením chrámu a celého systému.

Jejich svědomí hříchu bylo v jejich mysli skrze přesvědčení o tom jaký je Bůh. Když mluví Bible o soudu a odsouzení mluví k jejich staré smlouvě duše, která si postavila Boha jako oddělený obraz ega na obloze a oslavovala svůj nezávislý lidský potenciál.

Křesťanům dnešní doby tohle celé chybí.