Lidi nedefinují jejich omezení

Ježíš je celý člověk. Ačkoliv je zároveň celý Bůh, nikdy nečerpal ze své boží podstaty, aby něco učinil. Žil pouze ze svého vztahu k Otci, žil přesně tak, jak si Otec vždy přál být ve vztahu s každou lidskou bytostí. On byl jen první, kdo to učinil naprosto bezvýhradně – první, kdo absolutně věřil v život Otce v něm, první, kdo uvěřil v Boží lásku a dobrotu bez ohledu na vnější zdání nebo důsledky. A když uzdravoval, udělal to jako závislá, omezená lidská bytost, věřící, že Otcův život a Otcova moc budou spolupracovat s ním a skrze něj. Ježíš jako lidská bytost neměl sám o sobě žádnou moc někoho vyléčit. Teprve když vložil důvěru do svého vztahu s Otcem, a v jejich spojení – jejich vzájemném kontaktu – mohl promítnout Otcovo srdce a Jeho vůli do jakýchkoliv daných okolností. Pokud se podíváme na Ježíše a vypadá to, že to vše dělá on, a on to skutečně dělá. Ale to, co opravdu vidíš, je Otec, a Otcův život v něm. A tak Ježíš žije a koná jako skutečný člověk, tak, jak je každý člověk navržen, aby žil – z života Otce. Lidi tedy nedefinují jejich omezení, ale záměry, které s nimi Otec má; nedefinuje je to, čím se zdají být, ale vše to, co bytí znamená v představách Otce, a tyto představy jsme mohli vidět v životě Ježíše.