Chci být nástrojem, který si Bůh používá

Řada lidí by s dobrým úmyslem řekla: „Bůh si tě používá, aby ses dotkl mnoha životů.“ Chápu jejich nezištné pocity a úmysly, ale samotná slova svědčí o nepochopení Božího charakteru. Výrok vypovídá spíše o Bohu prospěcháři než o Bohu, pro něhož je charakteristický vztah, láska a respekt a kterého tolik z nás poznalo v Ježíši.

Podle slovníku je nástroj „pracovní prostředek či pomůcka ke zpracování, sloužící při ruční nebo strojní výrobě k nějakému úkonu … prostředek k uskutečnění určité činnosti.“

Jednou jsem se zeptal mého známého, umělce, který tolik toužil po tom, aby si jej Bůh používal: „Mohl bys mi vysvětlit, jak se odvíjí tvůj vztah s nástroji? Jak to vypadá? Svěřuješ plátnu své naděje a touhy a prozrazuješ štětcům svá tajemství? Radí ti, nebo spíš jenom naslouchají?“

Zmateně se na mě podíval. „O čem to mluvíš?“ zeptal se. „Nemám s nástroji žádný vztah.“

„Přesné.“

Abych myšlenku ještě podtrhl, vysvětlil jsem mu, že ta poslední věc na světě pro lidi, kteří si v životě prošli sexuálním zneužíváním, je chtít, aby je někdo „používal“, i kdyby to měl být Bůh.

Bůh je vztahová bytost. Je takový. Boží jazyk mluví o partnerství, spolutvůrčí činnosti a spoluúčasti. Hovoří pozvání k tanci, hře, práci a růstu.

Pokud nás Bůh používá, nejsme pro něj nic jiného než předměty nebo zboží. Vnímáme to jako špatné i v oblasti mezilidských vztahů.

Řekl by někdo z nás synovi nebo dceři: „Nemůžu se dočkat, až vyrosteš, abych si tě mohl použít? Budeš nástrojem, který bude tátovi Přinášet slávu.

Když si taková slova představíme ve vztahu k našim dětem, je to odpudivé pomyšlení. Proč tedy takové vyjádření připisujeme Bohu a jeho vztahu k nám? Zapomněli jsme brzy, že jsme Boží děti, ne nástroje? Že nás Bůh miluje a nikdy by nás nepoužíval jako neživé objekty? Že nás chce přizvat k tanci lásky a smysluplnosti?

Bůh je Bohem vztahu a nikdy nejedná nezávisle. Jsme Boží děti stvořené podle Božího obrazu. Bůh nás neuzdravuje proto, abychom mohli být použiti. Uzdravuje nás, protože nás miluje, a i když za celistvosti teprve klopýtáme, zve nás ke spoluúčasti a ke hře.

Upraveno z knihy Williama Paula Younga | Lži o Bohu, kterým věříme