Mé ovce slyší můj hlas

Kdysi jsem na internetu viděl obrázek člověka, volajícího na Boha do nebe, aby k němu promluvil. Z nebe se pak natáhla Boží ruka, držící Bibli, kterou mu podávala. Zklamaný výraz člověka mluvil za vše.

Byl jsem velkým fanouškem toho obrázku, protože mi nabízel jistou alternativu. Když jsem totiž Boha neslyšel, mohl jsem si Jeho slova, alespoň číst s tím, že mi je pak přeci Duch Svatý (občas) oživí.

Na druhou stranu jsem toužil po tom, abych Boha slyšel, ale podobně, jako člověk na výše popisovaném obrázku, neochotný otevřít Bibli, jsem ani já nebyl ochotný k tomu se začít učit Boha slyšet, začít mu naslouchat.

Mnohem snazší bylo si přečíst z Bible kapitolu a někdy dokonce čtyři (to mě pak totiž Bůh měl mnohem radši). Snazší bylo chodit pravidelně do shromáždění (abych „nezanedbával“) a poslechnout kázání od člověka, který určitě Boha slyší. Ten mi přeci řekne, co potřebuji slyšet.

No, nakonec se věci dostaly do stavu, které nejlépe popisuje tento obrázek.