Co Ježíš myslel oním nebem a zemí?

Jde o správné pochopení, co Ježíš myslel oním nebem a zemí, které nemělo pominout dříve, než poslední čárka ze Zákona. Nejednalo se totiž o Zeměkouli, ale o výraz označující planetu „Mojžíš“ se vším, co představovala a znamenala. A také, co znamenalo odstranění pozemského chrámu a prohlášení „Boží příbytek mezi lidmi“, a přijetí všeho, co popisuje Zjevení 21-22, jako naplněnou skutečnost toho, co přišlo jako nové, a co úplně nahradilo zvetšelou a svinutou nebeskou klenbu a zemi.

Je velký rozdíl mezi naplněnou a nenaplněnou nadějí. Toto jde prostě na dřeň samotného možného vztahu. V tomto směru jsme dál, než Pavel, který samozřejmě věděl, kde se nalézá, a co říká. Vše co říkal ve Skutcích, a jak burcoval ke „Dni Páně“ ve většině svých dopisů. On přesně věděl, co se chystá. Nebyl popletený v načasování nadcházejících událostí. Znal ta tajemství spásy celého Izraele, změny věků. Rozpoznal, co je tělesné a duchovní, znal smysl vzkříšení a porážky smrti. On to znal, a hnal se za tím. Nic nebylo odsunuté, vše se stalo v určený čas, aby jsme přijali to, o čem prorokovali proroci.

Lidé jsou ve lži stále nenaplněné naděje. Věří v křížení / míchání obou smluv. Žijí v nejistotě, strachu, oddělení, v čase svatebních příprav a snaze doplňování oleje do lampiček. Och lide, je třeba si ujasnit, zda věci opravdu platí, nebo jsou nejisté. Ve svém veškerém zaměření na ten pozemský Jeruzalém, naprosto přehlížíme a nezkoumáme, ten náš Jeruzalém, ten svobodný, kde jsme již doma. A namísto toho, čekáme, že domů teprve půjdeme. Je to tak nepochopitelné, když vstup do věčného odpočinutí byl již otevřen.

Robert Krejčí