Neuniká nám?

Tím, že křesťanství již necelých 2000 let popírá naplnění Ježíšova proroctví o konci věku, který nastal při jeho návratu v 60. letech 1. století, dostává svět do chaosu. Nekončící věk, který přišel Pán Ježíš nastolit, dává totiž jasné odpovědi na otázky, jaký je Bůh, kdo jsme my v Něm, kde stojíme a proč. Díky tomu, že křesťanství tato naplněná proroctví naprosto ignoruje, vytváří tak svůj pokřivený scénář toho, jak mají věci vypadat. Vítězí manipulativní taktiky, svazování břemen, pumpování strachem, karikování skutečného obrazu nebeského Otce, pyramidální systémy, hybrid mezi milostí a zákonem, nekonečné předvídání konce světa, pokrytectví a povýšenost. To vše vzbuzuje u lidí spíše výsměch a obavy, než touhu po poznáni toho, co má skutečně nést – tedy zvěst o smíření, které se stalo vůči všem. Jde o těžkou ignoraci všech těch, kteří věděli, že žijí v poslední době starého věku. Věděli to, mluvili o tom, psali o tom, bojovali za to, aby byla nalezena víra na zemi. Vzpomeňme Ježíše, Petra, Judu, Jana, Pavla, Jakuba i starosmluvní proroky. Křesťanství však jednoduše prohlásilo, že oni se spletli a upletlo tak bič konce světa na všechny kolem sebe.

Namísto toho, abychom objevovali krásy Nového Jeruzaléma, zvěstovali celému světu, že se Bůh v jeho synu smířil se světem, vyhlašovali, že Bůh již lidem nepočítá přestoupení, že Boží hněv byl dávno vylit a říkali spolubratrům, že již není žádné oddělení, tak stále rok co rok očekáváme konec světa, těšíme se z každé hrůzy, každé soužení je pro nás předzvěstí toho horšího, přičemž někde v koutku duše máme obavu o záchranu svého zadku. Doufáme, že to málo vymakaného, co máme, by snad mohlo stačit, ale nikdo stejně nikdy neví. Ustavičná nejistota a nedostatečnost je totiž základním kamenem církevního byznysu. A přitom již můžeme tančit v ulicích Nového Jeruzaléma, radovat se s poražené smrti, z porážky pekla i ďábla. Namísto toho tyto věci spíše vzýváme, dávajíce jim místo a hodnotu, které jim už dávno NENÁLEŽÍ, a nedovolujeme tak světu spatřit svobodu. Nelze se tedy podivovat v jakém stavu se skutečně svět nachází. Bible není knihou o konci Zeměkoule, a přesto se z ní toto učení nesmyslně vyvinulo. Biblický konec času (věku, aionu) s tím nemá co dělat. Pokud se však lidé budou dále chovat hloupě, planetu si zničí.

Takže, přestaňme se chovat hloupě, protože už nemusíme. Můžeme od stromu poznání dobrého a zlého přejít ke stromu Života a odpočinou pod ním. Co ty, už pod ním odpočíváš?