Náboženství je strach

Instituce náboženství vydělávají na strachu, a my před tím kapitulovali. A abychom náš strach ospravedlnili, zkrotili, a abychom se před ním cítili ochráněni, tak jej zduchovňujeme, teologizujeme a pevně jej spojujeme s naší institucí. Tedy stává se hybatelem našich hodnot, představ a jednání. Tato strategie však strach opět jen posiluje.

Někdo může povědět: „Ale, skutečné náboženství či zbožnost je pomáhat vdovám a sirotkům! Nebo snad ne?“ Ne, protože to není náboženství či zbožnost, to je základní laskavost. Dokonce i Ježíš, když mluvil o ovcích a kozlech, říkal, že ti, kdo praktikovali náboženství a očekávali přijetí, jej ve skutečnosti neznali. Zatímco ti, kteří jej znali, jednoduše podali sklenici vody, oblékli a navštěvovali druhé. Ti to nedělali kvůli náboženství, či zbožnosti, ale vůli základní lidské laskavosti.

Jakmile tedy uvidíte, že strach je jedním z nejprimitivnějších impulsů vašeho mozku, a že mozek tento strach šíří, aby vás ještě více uchvátil v ubohých pokusech ochránit se takovými věcmi, jako je náboženství, vaše vysvobození je na dosah.