Jsem člověk, syn člověka

Jako křesťana mě naučili, že dobré jednání, či dobré skutky, mají před Bohem hodnotu jen tehdy, jsem-li křesťan. Jakmile jsem tedy viděl, že lidé nevyznávající žádnou víru, natož vyznávající jinou víru, jednali dobře, pomáhali druhým a jednali s mnohem větší láskou než já, automaticky mi naskočil verš: „není nikdo, kdo by činil dobré“ (chápáno mimo Boha). Veškeré takové projevy lásky jsem viděl jako pouhý prach, faleš a naprostou marnost v Božích očích. Naučil jsem pohrdat základní lidskou dobrotou a co víc, naučil jsem se omlouvat zlé jednání jen proto, že bylo zaštítěno a schvalováno křesťanstvím (chápáno Bohem). Jinými slovy, naučil jsem se pohrdat lidmi, a vůbec vším dobrým kolem sebe, protože jsem se nechal přesvědčit o tom, že to beztak Bůh všechno jednou zničí.

Nastal čas tento systém víry zcela opustit. Přestat věci dělat proto, že jsem křesťan a začít žít a jednat, protože jsem člověk, syn člověka.