Láska proměňuje

Věřil jsem, že každý člověk pod sluncem je cílem mé evangelizace. Měl jsem naplnit Velké poslání a z každého učinit učedníka. Nikoho nebylo možné minout, proto jsem ani na okamžik nebyl svobodný od tlaku vydat svědectví a přesvědčit je, aby uvěřili tomu, čemu jsem věřil já.

Byl jsem přesvědčený, že to celé je motivováno láskou a zájmem o jejich věčný osud. Bylo přeci třeba postarat se o jejich duše a zachránit je před peklem. Má povinnost byla zachránit je, přivést do církve a oni za to musí být vděční!

Věřit, že musím druhé dovést k mému přesvědčení je však jen povýšeným vyjádřením, že jsem lepší než oni. Proto je musím zasáhnout a absorbovat do své kultury. Je to expanzivní model invaze, dobývání a kolonizace nebo anexe, tedy trvalé připojení dalších lidí, kteří jsou nižší či podřadní. To však není láska, to je násilí.

Dvě myšlenky, které mě změnily.

1. Pokorně jsem uznal, že je arogantní myslet si, že můžu změnit druhé, pokud nedokážu změnit ani sám sebe. Když jsem však objevil, že milováním sama sebe se mohu stát sám sebou, uviděl jsem, jak to aplikovat i ve vztazích s druhými.

2. Uvědomil jsem si, že nejlepší způsob, jak pozvednout své děti je milovat je za to, kým jsou. Ne za to, kým bych chtěl, aby byly. Nemyslím si tedy, že potřebují naplnit mé představy o tom, kým by měly být a uvalit na ně souhrn věcí, které by měly udělat, aby se tím staly. Podmanit si je tak, že vtrhnu na jejich území a vstřebám je do toho svého. Namísto toho je prostě miluji pro to, kdo jsou, a poskytuji jim bezpečný prostor, aby se mohly učit, jak být sami sebou.

Láska proměňuje, nikoliv zkroucením druhých do toho, co chceme my, ale poskytnutím prostoru, který jim umožní stát se a být tím, kým jsou.