Jakoby život byl nepřítelem jejich zvěsti

Jakoby se v dobách krize, viz současná virová nákaza, vždy vyrojila spousta „generálů víry“ s jejich potřebou exhibování. Nikdo z nich se nebojí, všichni mají víru jak Zeměkoule, nikdo z nich nepotřebuje nosit roušku jako ti bezvěrci, protože jejich víra v Boží ochranu je přímo výstavní. Takže zatímco bezbožní mají padat jako hrušky, oni zcela jistě musí obstát. Navíc, každý z nich nejlépe ví, co se opravdu děje: „Znamení poslední doby; Vylití Božího hněvu; Boží trest za hříchy světa; Následek a vina pasivních křesťanů; Neuzdravitelný vir, stvořený samotným antikristem; Hvězda zvaná Pelyněk a další blá blá blá blá“ Každý jinak, ale každý zaručeně pravdivě – protože ostatní jsou falešní.

A pak to celé odezní, tak jako už mnohokrát před tím, ať už samo od sebe, nebo díky tvrdé práci a odpovědnosti těch „bezbožných“. Velikášská slova, internetová kázání, odvážné hrdé výkřiky, zaručená Boží zjevení a hluboké duchovní moudrosti splasknou. A tito „generálové“ bez omluvy zalezou zpět do svých krytů, aby čekali na další zkázu. Tam čekají dokud nepřijde další znamení konce, další krize, další dýchnutí smrti, které zase alespoň na chvilku jejich věření dodá nějakou tu dávku smyslu. Jakoby život byl nepřítelem jejich zvěsti. Jakoby úspěšné překonání krize bylo porážkou Boha. Jakoby náprava věcí byla nepřítelem jejich touhy, přesvědčení a jejich podivné víry.

Jak dlouho se jim ještě bude věnovat pozornost, jak dlouho ještě budou podporováni těmi, kteří se stále spolu s nimi točí na této nekonečné horské dráze?