Mezi dvěma ploty
Společenství, které se uzavírá vůči okolnímu světu, svou vzrůstající izolovanost zpravidla opírá o dobrý motiv. Nejčastějším vysvětlením je, že se snaží vybudovat něco výrazně hodnotnějšího, než spatřuje ve svém okolí. Proto se musí vyčlenit od těch, co by tuto snahu kazili. Je žádoucí styky s vnějším světem utlumit, dále lidem venku věci už nevysvětlovat a soustředit se na vlastní růst. Cílem je nastolit budovatelskou atmosféru a být pouze s lidmi, kteří smýšlí stejně. Ze stejného důvodu je logicky tlak na lidi uvnitř, aby byli „jedné mysli“, jelikož v opačném případě to celé nemá smysl.
A samozřejmě táhne vedení. Dýchá na publikum svou vizi. Společenství ví, kam se má dostat. Vedení je zdrojem energie a z počátku je pokrok obrovský a hmatatelný. Po čase tempo změny klesá a vytrácí se smysl. Vynakládaná energie má čím dál menší dopad. Oheň uhasíná. Změny se dějí čím dál obtížněji. Zápal jednotlivců pro společné dílo slábne.
Pro vlažnost davu vedení říká: „pořád je tu průvan! Utěsněte všechny spáry! Je nutné se oddělit. Zavřete okna a dveře! Už žádná polovičatá řešení. My se namáháme, ale vy jste jak píchlé kolo. Všechno, co vám předáváme, po chvíli zmizí. Zaseté semeno musí vydat kýžený růst. Vyčleňte se a poslouchejte.“
Všichni chtějí vidět velké věci. Jednotlivci se bojí, že právě oni mohou stát v cestě tomuto velkému dílu, tak dělají potřebné kroky. Hermeticky se uzavřou uvnitř. Změna se urychluje. Mentalita exkluzivity se upevňuje – jsme jiní, protože máme vyšší cíle. Není nutné naše názory vysvětlovat „těm venku.“ Oni by měli být jako my, ale nás ani nenapadne, abychom byli jako oni. My máme svůj oheň. A ten zase hoří. Já rozhodně nechci být ten, kdo udělá průvan.
Plot je bezpečný. Zeď je vysoká. Těsnění těsní. Role jsou jasné – víš kam patříš. Hermetický uzávěr funguje. Co teď?
Po čase tempo změny klesá a vytrácí se smysl. Stejná energie má čím dál menší dopad. Oheň uhasíná. Změny se dějí čím dál obtížněji. Zápal jednotlivců pro společné dílo slábne, ale uvědomují si svou zodpovědnost za úspěch celku. Žádná energie již nepřichází zvenku. Všechny impulzy musí přijít zevnitř.
Proto vedení říká: „jste na skvělém místě, ale to, že tu jste, nic neznamená! Sice jste se oddělili, ale reálné změny nechcete. Když vy tento radikální život nechcete a nechcete se opravdově oddělit, tak se oddělujeme my! Oddělujeme se vůči těm z vás, kdo jsou moc pomalí. Utěsňujeme všechny spáry! Zavíráme okna a dveře! Už žádná polovičatá řešení. Vyčleňte se a buďte jako my, jinak nemáte naději.“
Po chvíli většina lidí zjistí, že se nachází mezi dvěma ploty. Obě zdi jsou vysoké. Těsnění těsní. Role jsou jasné – nepatříš nikam. Hermetický uzávěr funguje. Kyslík dochází. Oheň nehoří. Semeno neroste. Co teď?
Jeden z plotů je nutné zbořit. Jaký to bude? Víš, že zde zůstat nemůžeš. Musíš se buďto dále radikalizovat, nebo veškeré své separatistické tendence odložit. Oboje se jeví jako prohra.
Kdyby ses měl rozhodnout čistě racionálně, bez strachu, tak půjdeš tam, kde se ti bude lépe dýchat…
