Proč je víra v Boží záchranu všech lidí, některými teology nazývaná Universalismus, tak nebezpečná?

Zamyslel jsem se nad tím, proč je pro mnoho věřících tak nebezpečné věřit, že Bůh skutečně zachránil všechny lidi. Většinou argumentují tím, že takoví lidé upírají ostatním spásu a kvůli tomu spousta lidí skončí v Pekle. Nemají totiž potřebu druhým kázat evangelium a zachraňovat je. Dovolím si tedy následující zamyšlení.

Pokud tito lidé skutečně věří, že Peklo je neskutečně strašlivým místem, ze kterého už není cesta zpět; Pokud opravdu věří, že lidé, kteří v něm skončí, budou na věky v mučení zatraceni; Pokud opravdu věří, že oni sami byli povoláni tyto ztracené před peklem zachránit, protože i Bůh strašně moc touží po tom, aby všichni tyto ztracení lidé byli před peklem zachráněni; Pokud opravdu věří, že nikdo neví dne ani hodiny, kdy se Pán vrátí a doba milosti skončí, tak jak mohou na ulici každý den tyto ztracené míjet, aniž by je zachránili? Vždyť přeci konec je tak blízko! Jak mohou ztrácet čas v práci, studiem, nakupováním, díváním se na televizi, odpočinkem, dovolenou, manželstvím, rodinou, zakládáním rodin, stavěním domů, atp.? Jak si mohou myslet, že Bůh, který tolik touží po spáse všech, je zatíží trávením času v církvi, kde se desítky let, týden co týden schází a omílají stále dokola ty samé věci, které nazývají povzbuzováním se? Jak si mohou myslet, že toto scházení, mluvení, zpívání písniček, a tzv. „očekávání na Pána“ může mít větší hodnotu než spása ztracených lidí? Jen pro zajímavost, zatímco dvě hodiny stráví v církvi, ve světě v průměru zemře cca 14 000 lidí. Jak touto činností tedy nadále mohou marnit čas? Jak si mohou myslet, že chození do práce a vydělávání peněz, má nějakou hodnotu, když jen během 8 hodinové pracovní doby v průměru zemře cca 55 000 lidí. Proč tedy nedůvěřují, že se Bůh o ně divotvorně postará, aby mohli vyjít do celého Světa, skutečně tak naplnit to „Velké poslání“ a nerušeně, každý den, zachraňovat tisíce dalších lidí před Peklem a hněvem milujícího rozhněvaného Boha? Jak si mohou dovolit dovolenou či jen volný víkend s rodinou, když „spravedlivý Boží trest“ olizuje záda tolika lidem, a každý den další a další lidé končí v pekelném ohni? Jen během jednoho promarněného víkendu, kdy si dovolí odpočívat, v průměru zemře cca 330 000 lidí. Kolik si myslí, že z nich půjde do nebe a kolik z nich skončí v pekle?! Copak na to Bůh jen tak nečině hledí a váží si jejich obrany víry v internetových diskuzích? A jak vůbec mohou marnit čas na Internetu, když se ve světě dějí taková jatka?

Takže, jak to je? Žijí skutečně podle své víry, nebo o ní jen mluví a svůj čas vyplňují aktivitami, které roky a roky nepřináší v zásadě vůbec nic, přestože oni sami je označují za strašně důležité? Mají opravdu na srdci spásu těch ztracených chudáků, nebo svou naprostou neplodnost, zoufalství a špatné svědomí suplují tím, že zahájí další modlitební řetěz za probuzení nebo si zaplatí někoho, kdo to za ně udělá? Pastor, evangelista, misionář, apoštol atp. Anebo už je to ve skutečnosti vůbec nezajímá, protože roky slibů, neúspěchů, odmítání a nenaplněných očekávání a nadějí je učinily netečnými až chladnými a jejich varování před tzv. herezemi jsou už vlastně jen prázdná slova, za kterými není nic.

Určitě neznám všechny, ale osobně neznám nikoho, kdo by skutečně takto žil a už vůbec neznám nikoho, jehož slova by Bůh potvrzoval svými úžasnými divy, tak jak slíbil. Tedy pokud Bůh opravdově stále touží po záchraně všech ztracených lidí před tím hrozným Peklem, a každý den „hrozí“, že to bude TEN DEN poslední. Spíše vidím lidi, kteří se opakovaně snaží sebezlepšit, nebo přemluvit Boha, aby se k nim konečně přiznal a konečně ty ztracené, jejich prostřednictvím, začal zachraňovat, zatímco se „povzbuzují“ vyprávěním si a sledováním všech těch internetových svědectví o velikých zázracích, které se dějí všude ve světě – jen u nich doma ne. Což je znovu uvrhne do kolotoče takových aktivit, které by se snadno daly přirovnat k běsnění Baalových proroků, skřepčících kolem oltáře na hoře Karmel, a bodajících se noži, aby svého boha k něčemu přinutili. A tím nechci snahu takových lidí jakkoliv snižovat. Většinou jsme tak byli celý náš věřící život vyučování, a tato „Boží nečinnost“ nám často byla tlumočena, jako naše vina, naše malá víra, naše slabá touha, naše nejednota, naše světáckost atp.

Dovoluji se tedy zamyslet, proč je ten tzv. Universalismus tolik nebezpečný? Jde skutečně o to, že upírá ztraceným lidem spásu, a posílá je do Pekla, nebo zpochybňuje celý ten systém, a ohrožuje smysl, práci i příjmy mnoha kazatelů, pastorů, evangelistů a misionářů? Řada z nich sice tvrdí, že služba Bohu na „plný úvazek“ je jejich obětí, protože kdyby si začali vydělávat sami, byli by na tom mnohem lépe. Zní to moc dobře a v lidech to vyvolává obdiv a soucit. Ale ve skutečnosti se nikdo z nich do práce vrátit nechce. Ačkoliv tvrdí, jak moc jim jde o záchranu ztracených, nechce se jim vystoupit z pohodlného církevního inkubátoru a ukázat „ztraceným“, jak moc jsou ve své práci požehnaní, a spásu jim tak přiblížit. Nechce se jim zpět do reality všedního života, důvěřovat Bohu a prostě začít pracovat v takových oborech, na které mají kvalifikaci, nebo schopnosti. Vždyť přeci příjmy, i když někdy na úrovni životního minima, jsou v církvi zajištěny a konečně má jejich život nějaký smysl. A ačkoliv druhým už v podstatě nepřináší nic víc, než pocit, že se bez jejich služby neobejdou, musí to celé udržet v chodu. A tak se ostatní věřící snaží přesvědčit o tom, že víra v dokonanou Boží záchranu všech je nebezpečná, protože by vlastně všichni ztratili smysl života a „nespasení“ lidé by umírali. Ale jejich jednání spíše ukazuje, že jim jde více o jejich osobní smysl, protože nikdo z nich podle své víry ve skutečnosti vůbec nežije. To už však mnoho lidí neřeší.

Na závěr napíšu, že vím, že to vždy nutně nemusí být vypočítavost těch jednotlivců. Celý ten systém si totiž vytvořil dostatečné množství argumentů, které se snaží mnoho upřímných, důvěřivých lidí na tomto kolotoči udržet a dávat jejich počínání smysl. Odvádí však pozornost od toho, aby se mohli zastavit a zamyslet se, proč o tom všem úžasném, co má jejich přesvědčení potvrzovat, celý život jen čtou, proč se s divy a zázraky setkávají spíše jak s výhrou v loterii, a proč jejich zvěst není potvrzována, když na tom zastavení přísunu lidí do Pekla Pánu tak moc záleží?

The show must go on!