Ostrakismus v církvi
Někdy pomůže, když člověk nalezne pro to, co právě prožívá, správné slovo. Může to hodně pomoct.
Seděla jsem u kamarádky v bytě a zoufale jsem se snažila popsat, čím procházím. Pozvala mě k sobě na víkend, abych si mohla odpočinout od těžké situace, promluvit si, nebo snad jen mít klid – prostě jak budu potřebovat.
Nejvíce jsem potřebovala, aby mě někdo vyslechl. A tak jsem mluvila: Mluvila jsem během jízdy z letiště. Mluvila jsem, když jsme se procházeli venku, když jsme posedávali u ní doma.
Seděla jsem u jídelního stolu a ona ve stoje nalévala kávu. Došla mi slova. Poté na mě pohlédla a řekla: „Deboro, tomu, co popisuješ se říká ostrakismus. Oni tě normálně vyštvali!“
Skupina někoho ostrakizuje, když některého z členů odmítá, popřípadě ho vytěsňuje, někdy včetně všech vzpomínek. Jedná se o společenské odmítnutí jedince a bývá příčinou jeho odchodu ze skupiny.
Ostrakizace je užívána především v nátlakových skupinách. Vlastně lze říci, že se jedná o jejich klíčovou taktiku – vrcholnou disciplínu nátlaku.
O církevním ostrakismu nelze na internetu nalézt mnoho informací. Ale dochází k němu. A hodně často. Ostrakismus je totiž obzvlášť účinný, když probíhá právě v náboženské komunitě.
Citáty níže vrhají světlo na temné praktiky ostrakismu. Povaha ostrakismu zůstává vždy stejná a tak některé z uvedených citátu se nevztahují nutně na církevní prostředí, i tak ho ale dokreslují.
Ostrakismus: totální odmítnutí
Ve všech skupinách, včetně církví, denominací, či křesťanských společností, ostrakizace pramení od pár jedinců, kteří promyšleně užívají svého vlivu, aby se jejich postoj stal postojem celé skupiny.
Vedoucí ostrakizaci podporují například „jako nástroj jak nastolit a udržovat řád.“ Vlastně lze říci, že vedoucí „jsou iniciátory ostrakismu – podporují ho, aby někoho jiného ze skupiny vyštvali.“
Ostrakismus většinou není směřován na ty, kdo vyvolali největší rozbroje, či hádky, ale na ty, kdo nejvíce zklamali klíčové vedoucí.“ Často se stává cílem někdo, kdo měl oprávněné námitky,“ například „upozornil na nějaké pochybení nebo vyjádřil nepopulární názor.“
Ostrakismus se může projevovat „ignorováním něčí přítomnosti, někdy dokonce i cíleným odepíráním možnosti se k situaci jakkoliv vyjádřit.“
„Když je dotyčná osoba vedením označkována, ať už k trestu či zapuzení, ostatní členové skupiny se od ní instinktivně stáhnou – z vlastního strachu, že by se mohli od dotyčného také umazat.“
„Osoba, jež je náhle cílem ostrakismu, je v naprostém šoku. Zesilující ticho, jež ji postupně obkličuje, totiž zavání smrtí.“
„Lidé, jež ostrakizují, by to ostrakismem nikdy nenazvali. Téměř vždy přehodí vinu na ostrakizovaného s tím, že si to sám na sebe přivodil svým jednáním.“
„Ostrakismus je jednou z nejhorších zkušeností, jakou můžeme prožít. Otřásá totiž našimi základními potřebami: aby si nás druzí všímali a abychom byli druhými přijímání“
Proto nás ostrakismus „může k smrti děsit, dokonce víc, než když nás někdo bije, směje se nám, či na nás křičí, jelikož tehdy bývá zraněno jen tělo a mysl. Naše potřeba sounáležitosti je natolik silná, že téměř okamžitě každý pociťuje psychické i tělesné následky.“
„V rukou úzkoprsého a zlomyslného vedoucího se ostrakismus snadno stává k dokonalosti vyladěným mučícím nástrojem, použitelným při sebemenším pocitu ohrožení. Nastává bezvýchodná situace: osoba, jež je cílem ostrakizace, nechápe, co se děje a jelikož jí nikdo nevysvětlí, co se vlastně děje, tak nemůže situaci ani nijak vyřešit. Ponížení bez východiska.“
Ostrakismus: cesta odcizení
Ostrakismus vede k odcizení a to ve vícero smyslech.
Odcizovat se od skupiny můžeš již v době, když jsi ještě stále její součástí. Stále jsi členem, účastníš se, ale je ti nanejvýš jasné, že už jsi outsider.
Odcizení tě přiměje k tomu, že se od skupiny postupně vzdaluješ nebo jsi ze skupiny vytlačen. Pokud tě ze skupiny vytlačí, budou ostrakizátoři i nadále pokračovat v tvé řízené destrukci – dále o tobě šíří nepravá obvinění a uštěpačné poznámky, aby definitivně zametli stopy po svých vlastních přečinech.
Kvůli zkonstruovanému oparu pochyb a obvinění, který se nad tebou vznáší, si téměř všichni tví přátelé o tobě začnou myslet, že jsi zlosyn. Tvá snaha je přesvědčovat o tom, že nejsi, je pouze ujistí, že jsi.
Ostrakismus: zdánlivá smrt
Ať už ostrakismus probíhá jakkoliv, je devastující. Pouze ve zde citovaných zdrojích byl označen:
- Společenský trest smrti
- Jednu z nejhorších životních zkušeností
- Stupňující se šílenství
- Dokonale vyladěný mučicí nástroj
- Brutalita
- Duchovní vražda
Když tě tvá snaha následovat Ježíše Krista dovede k zostuzování a ostrakismu od lidí z tvé vlastní církve, otřese to s tebou do morku kostí.
A zatímco znovu a znovu věříš, že tě ti lidé vyslechnou a že mohou opět vztah s tebou napravit – ti lidé, které sis myslel, že znáš, o kterých sis myslel, že jsou zbožní, tě nyní systematicky okrádají o tvé základní lidské potřeby – víš však, že mezi ně už nepatříš. Nepočítáš se. Nemáš moc. Neexistuješ.
