Uvízli jste v teologické smyčce?

Ježíš volá: „Je dokonáno!“
Církev si říká: „No to tedy ani náhodou není!“

Ježíš žil a zjevil skutečnost. Nebyla obecně nová, ale rozhodně byla nová pro její pozorovatele. Ti k ní sami v sobě byli slepí a její odhalení je natolik ohromilo až žasli nad tím, jak dokonale Ježíš spojil božské a lidské, takže ho nazvali Spasitelem.

Když oznámil, že je dokonáno, rozetnul tím teologickou smyčku, cyklus v kterém lidstvo vězelo:

1) Dobré stvoření;
2) pád do hříchu;
3) rozdělení, zničení a smrt;
4) náboženský impuls k nápravě narušeného vztahu s Bohem.

Vidíte tento cyklus… byl jsi dobrý, zhřešil jsi, musíš trpět, musíš být obnoven, očištěn a znovu dokola?

Vyjádření „Je dokonáno!“ oznámilo, že celý tento ustavičný koloběh, toto točení se v kruhu, bylo jednou pro vždy přerušeno, že jsme milováni, je nám odpuštěno, jsme smířeni, jsme obnoveni a jsme obživeni a živí.

Tento cyklus byl a je tedy pouze teologický. Ježíš věděl, že to tak lidé vidí a neustále narušoval jeho mantinely. Jeho následovníci to však vzali a v rámci celé historie to vyvíjeli až k současné momentální „dokonalosti“. Ale tak to nikdy být nemělo. Život Ježíše byl zjevením a projevem existující skutečnosti. A tento krysí závod v podobě dobrého stvoření, pádu do hříchu a jeho následků, pak odpuštění a obnovy, to vše je pouhý teologický dril.

Jsme a vždy jsme byli dobří, vždy nám bylo odpuštěno, vždy jsme byli smíření a vždy jsme byli milovaní. Proto Pavel tak prostě ohlašoval dobrou zprávu o Boží lásce a smíření všech věcí. A Ježíš jen tuto skutečnost zjevil.

Církev však místo toho, aby byla společenstvím odrážejícím tuto realitu a přítomnost dobra, jednoty, smíření, lásky a života, odmítá tento začarovaný kruh rozetnout, protože je to pro ní výhodné. Svou moc nad námi si totiž může udržet pouze tehdy, pokud nadále zůstaneme padlí, odloučení a budeme neustále potřebovat odpuštění a obnovu.

Vystupte z toho krysího závodu, propusťte se na svobodu. Ona nemá důvod to udělat.

Upraveno z článku Davida Haywarda