Vzkaz – církev, která nese – Zakázaná láska (Závěrečný díl 4)

Církev může být místem, kde se láska neomezuje pravidly, ale rozvíjí přijetím.
Nemusí stát na straně odsudku – může stát na straně člověka.
Tam, kde se dříve stavěly zdi, se mohou otevírat dveře.
Její síla není v kontrole, ale v doprovázení.
Ne v nálepkách, ale v naslouchání.
Ne v trestech, ale v ochotě nést s druhými jejich příběhy.
Taková církev už není hrozbou pro vztahy, ale jejich ochráncem.
Stává se skutečným prostorem pro všechny –
pro ty, kdo věří i hledají,
pro ty, kdo milují „správně“ i „jinak“.
A právě tam, kde církev přestane trestat lásku a začne ji chránit,
začíná naplňovat své poslání:
být znamením Boha, který nikoho nevylučuje.