Zoufalá snaha odhalit „dokonalou Boží vůli“

Spousta křesťanů se zoufale snaží odhalit „dokonalou Boží vůli“ pro každé rozhodnutí. Mám jít na tu nebo na onu školu? Nastoupit do toho nebo onoho zaměstnání? Koupit si ten nebo onen dům? Chodit do toho nebo onoho společenství? Objednat si pizzu se šunkou nebo se salámem? Zní to směšně, ale některé věřící snaha o rozpoznání Boží vůle přímo ochromuje. A většina je ochromena alespoň z části. Bůh si ale pro nás takový život nepřeje. Uvedený způsob myšlení pramení z pocitu oddělení: „Bůh je tam nahoře. Já jsem tady dole. Nějak musím přijít na to, jaká je jeho dokonalá vůle.“ Žádné oddělení ale neexistuje. Vy a Bůh jste jedno. Žije ve vás. Žije skrze vás. A vede vás. Často slyšíme citovat verš z Izaiáše: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův“ (55,8). To platilo ve starozákonním kontextu před příchodem nové smlouvy a nového narození. Protože nás ale Bůh zrodil svým Duchem, kterého do nás vložil a který se sjednotil s naším duchem, můžeme říct: „Má vůle je jeho vůlí. Mé úmysly jsou jeho úmysly. Mé touhy jsou jeho touhami.“ Můžeme tedy žít spontánně a netrápit se tím, že jsme si možná nevybrali správný směr.

Někdo může namítnout: „Je ale těžké jít sám sobě z cesty.“ Je to jedna z oněch vyjetých kolejí, do kterých zapadáme. Kolej pochybování o sobě samých: „Nevěř si!“ Máme za sebou dlouhou minulost, kdy jsme si skutečně nemohli důvěřovat. Naše nepravé já, jednající nezávisle na Bohu, bylo skutečně nespolehlivé. Teď ale můžete důvěřovat tomu já, ve kterém žije on ve spojení s vámi. Protože tak Bůh jedná – vaším prostřednictvím. Prostě řekněte: „Ve víře prohlašuji, že mé já je odstraněno z cesty.“ Pokud se záměrně nerozhodneme udělat něco zlého, není nám vlastní chtít se rozhodovat nesprávně. Pokud se záměrně nerozhodneme být neposlušní, netoužíme rozhodovat se ze sobeckých motivů. Proto tomu věřme! A důvěřujme Bohu, že bude skrze nás spontánně žít jako my. Na základě svého sjednocení s Kristem můžeme říct: „Budu se na sebe dívat jinak. Jsem anténa. Jsem styčný bod. Chci pouze to, co chce Bůh. Jsem jeho pozemskou nádobou. Jsem jeho lidským pojítkem s ostatními lidmi. A věřím, že žije skrze mě.“ Bůh neodmění naši nedůvěru, ale naši víru. Proto věřme, že v našich rozhodnutích jedná. Protože to tak skutečně je.

Z knihy Dana Stonea & Grega Smitha | Tajemství evangelia, aneb co vám mohlo uniknout