Spoléhat pouze na jednoho Učitele

Někdo může namítnout: „Je příliš nebezpečné říkat lidem, aby spoléhali na vnitřní hlas, učili se ho rozeznávat a pak se jím řídili“ Ano, je to nebezpečné. Přesto vám to ale radím, protože tak Bůh ustavil své království. Je to vnitřní království. Bůh se sjednotil s naším duchem, který je tou nejhlubší částí naší bytosti. Chce naším prostřednictvím zjevovat svůj život. A toho může plně dosáhnout právě tehdy, když se naučíme slyšet a následovat jeho hlas. Nijak zde nesnižují hodnotu psaného Slova. Jen se snažím vyzdvihnout Slovo, které přebývá v nás.

Samozřejmě že Satan má chuť říct: „Nemůžeš Boha slyšet, ani kdyby ti zakřičel do ucha.“ Nebo když řeknete, že jste Boha slyšeli, Satan se zeptá: „Jak víš, že to nebyly tvé vlastní myšlenky?“

Kdysi jsem tuto otázku položil jedné drahé sestře, se kterou jsem často vyučoval: „Jak víš, že to nejsou tvé vlastní myšlenky?“ A ona mi na to řekla „Protože nijak netoužím po tom, slyšet hlas někoho jiného.“

Neměla tím na mysli, že by Satanovo pokušení vůbec neslyšela. Proto že však její srdce bylo otevřené pro Boha, v nitru se smířila s tím, že když ji napadne nějaká myšlenka ohledně určitého jednání nebo pocítí určitý popud, přijme to jako slovo od Boha.

A tak je to s námi všemi. Záleží na naší víře. To, co jsme slyšeli, se rozhodujeme přijmout jako slovo od Boha. Nelze to nějak vysvětlit. Pokud byste to dokázali, lidé by si dělali otazníky nad vaším zdravým rozumem. Vy jste se ale tak rozhodli a já vám říkám: „Slyšeli jste Boha – tak podle toho jednejte“

Můžete mi namítnout: „Řídil jsem se tím, ale nedopadlo to dobře.“ Na to vám řeknu: „No a co?“ Příliš dlouho jsme určovali Boží vůli nebo rozeznávali Boží hlas podle výsledků – zda situace skončila dobře, nebo špatně. Výsledky jsou ale Boží věc. Vy naslouchejte jeho hlasu a řiďte se jím.

Zřejmě se také zeptáte: „Co když neuslyším správně?“ Uznávám, že je to možné, ale nenechte se tím odradit. Jak byste se to jinak mohli naučit? Když se malé dítě postaví na nohy a snaží se udělat první krůček, maminka a tatínek hned běží pro fotoaparát nebo kameru, aby tento slavný okamžik zdokumentovali. Dítě vrávorá ve snaze udržet rovnováhu a rodiče ho povzbuzují „jen pojď. Pojď. To zvládneš.“ Každý čeká na jeho první krok. A co se obvykle stane? Dítě upadne na zem. Nikdo se nad tím ale nepozastaví. A rodiče řeknou: „jen vstaň. No tak.“ Dítě se tedy zvedne, pokusí se udělat další krok a znovu upadne. „To nevadí. Jen vstaň. To zvládneš.“

Nikdy jsem nezažil, že by někdo poté, co jeho dítě poprvé upadlo, řekl: „No, myslím, že se nikdy nenaučíš chodit. Po prvním pokusu jsi upadl. Celý život se prostě budeš muset plazit po zemi.“

To by bylo něco, kdyby všichni dospělí dosud lezli po kolenou jen proto, že nám někdo kdysi řekl, že nedokážeme nikdy chodit! Tak tomu ale není. Dítěti možná bude dva nebo tři dny trvat, než se mu podaří udržet rovnováhu. Ale všichni víme, že bylo stvořeno k tomu, aby chodilo. K tomu ho také neustále povzbuzujete ve víře, že se to naučí. Protože se nezaměřujete na jeho pády, ale věříte pravdě, nakonec se dočkáte vytouženého výsledku. Vaše děťátko skutečně začne chodit.

Totéž platí, co se týče slyšení Boha. Netrapte se, pokud upadnete musíte se naučit naslouchat. Dělat na začátku chyby je součástí učebního procesu. Podobně jako rodiče malého dítěte ani Bůh nevěnuje pozornost vašim pádům. Všichni s nimi počítají. Jsou připraveni s kamerou, kdyby se to náhodou povedlo. Upřímně řečeno ale víme, že dítě bude padat ještě několik dalších dní, než udrží rovnováhu a začne neohrabaně chodit. Každý potom zajásá a zatleská. Pokud během procesu, kdy se učíte slyšet Boha, uděláte sem tam nějakou chybu, je to v pořádku. Já jsem se tak naučil vařit – tím, že jsem zavrhl všechny postupy, kdy se mi něco nepodařilo. Prostě jsem si řekl: „Tak to se nepovedlo.“ A také vy nakonec zjistíte, jak na to.

Důvěřujte Božímu Duchu. Naslouchejte mu. Je to váš Učitel. Tuto úlohu zastává jako jediná Osoba z celého Písma (Jan 14,26; 1. Janova 2,27). My ostatní jsme pouze informátory, reportéry a ilustrátory. Pokud máme být duchovními lidmi – kterými také jsme – musíme spoléhat pouze na jednoho Učitele.

Co se týče slyšení Boha, dám vám tři praktické rady. Za prvé, velmi často uslyšíte jeho hlas uprostřed nějakého zmatku. Když vás pohlcují vnější okolnosti nebo vámi zmítají duševní bouře a vy se nemůžete opřít o žádné dobré pocity, uslyšíte jeho hlas. Jeho Duch bude mluvit přímo k vašemu duchu. A pokud tomu vnější okolnosti, včetně vašeho duševního rozpoložení, nebudou nijak nasvědčovat, tím jasnější bude, že to mluví On. Za druhé, svou schopnost slyšet Boha můžeme rozvíjet i s využitím některých praktických kroků. Například s ním můžeme trávit čas. Je odvážné věřit tomu, že skutečně Boha slyšíte. Udělejte si tedy čas na ničím a nikým nerušený poslech.

Jako poslední chci zmínit jednu věc: Budete dělat to k čemu vás Bůh vybízí. Když se věřící naučí spoléhat na to, že skrze ně žije Kristus, často pak zpochybňuje své motivy. „Jak mohu vědět, že to není jen má sobecká touha?“ ptají se. Kdo za tím stojí? V té chvíli jsme natolik blízko spontánnímu, Duchem vedenému životu, že nás Satan začne zkoušet, zda to k čemu nás Bůh vybízí, skutečně uděláme.

Ano, uděláme. Potvrzují nám to minulé zkušenosti. Když jsme se ještě snažili žít jako křesťané z vlastních sil, chtěli jsme dělat to, co bylo Boží vůlí. Ale nemohli jsme, protože jsme zatím neuměli žít z Ducha. V srdci jsme však přesto toužili po naplnění jeho vůle.

Teď, když umíme žít podle jeho vnitřního hlasu a o nic neusilujeme, se už nemusíme ptát: „Udělám skutečně to, co po mně chce Bůh?“ Náš vnitřní Člověk je s ním vždy v souladu (Římanům 7,22). Od chvíle, kdy nás povolal do svého království, jsme vždycky chtěli to co On. Předtím jsme ho ale neznali natolik, abychom mu dovolili udělat to skrze nás. Teď je však situace jiná. Čím víc ho poznáváme a slyšíme, tím víc ho budeme svým spontánním životem odrážet.

Vaše srdce je pro Boha otevřené. Slyšíte jeho hlas. A budete dělat, co vám říká.

Z knihy Dana Stonea & Grega Smitha | Tajemství evangelia, aneb co vám mohlo uniknout