Nová smlouva není další šancí, jak zachovat Zákon

Nepochopení platnosti Božích smluv, drží stále spoustu věřících v guláši, který by se dal nazvat staronová smlouva. Nová smlouva však není poskytnutí další šance, jak zachovat Zákon s „Boží pomocí“. Zákon i s jeho přikázáními byl nazván nepřítelem, službou smrti, mocí hříchu a odstraněn jednou pro vždy. Pavel dokonce píše, že to nepřátelství bylo zabito.

Efezským 2:13 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými Kristovou krví. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství — Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství.

Takže pokud v nové smlouvě hovoříme o přikázáních, nehovoříme o zachovávání Zákona, či desatera. Hovoříme o víře v Ježíše Krista a lásce, nebo také o tom, abychom milovali. Což však, pokud se opět stane jen naší snahou „musíme milovat protože mi to Bůh přikázal“, je v bleděmodrém úplně stejné, jako život pod Zákonem. Stejná snaha, stejná selhání, stejný pocit odsouzení.

Láska je celá o srdci a o vztahu. Není možné ji ovládat, abychom sami něčeho dosáhli? Vztah vyžaduje čas, srdce, nejistotu a učení se vzájemnému porozumění. Zachovávání přikázání je možné i bez vztahu. Je to konkrétní, popsatelné, samo o sobě dosažitelné, ale to Bůh nikdy nechtěl.

Bůh nezachovává přikázání, nesnaží se stát Pravdou či Spravedlností, vždyť On je Pravdou a Spravedlností. Je to jeho přirozenost. On prostě už jen tím, že je, je tím, čím je. Ale co my? Jak je to s námi? V Ježíši stvořil nového člověka – totiž nás – který je jako On. Nestvořil nás proto, aby nám dal tzv. nová lepší přikázání a vetší sílu je zachovat, a když to pohnojíme, tak nám znovu odpustí. On nevymyslel řešení pro stále hřešící hříšníky, které omilostnil a jejichž hříchy, se slzavýma očima a útrpným vzdycháním, stále dokola maže. On se rozhodl udělat revoluci, návrat k počátečnímu záměru, jen v mnohem lepší verzi, než jak to bylo u Adama. Vyměnil naše nitro, dal nám svou přirozenost, abychom byli jako On. Ne snažící se zachovat „to“, ale být „to“.

Se hříchy se Bůh vypořádal jednou pro vždy a smířil se nejen s námi, ale s celým světem. Hřích už tedy není faktor, který by stál mezi námi a Bohem, a který by Bůh neustále musel řešit. Máme dokonalou oběť (Žid 10:14), nejlepšího přímluvce (1.J 2:2) a tím je to vyřešeno. Takže nadále již žádný Zákon (Ef 2:13), tedy ani žádné počítání hříchu (2.Kor 5:18), a tedy ani žádný hněv (Ř 4:15). Je to naprosto nová věc, kterou není možné mísit s tím starým, jinak stále budeme mít hokej. Na starý šat už nová záplata nelze dávat, nové víno do starých měchů není možné lít, to nikdy nedopadne dobře.

Takže nová smlouva je být s Bohem, setkávat se s Ním tváří v tvář, poslouchat a znát Neviditelného, který mluví k našemu srdci, vše dělat s ním, protože pouze v tomto vztahu se děje naše vnější proměna. Tehdy odpadá čekání služebníků na návrat pána, který se „jednoho dne vrátí“, aby vyhodnotil, jak rozmnožili své hřivny. Co by také chtěl hodnotit, když sám říká, že bez něj nemůžeme nic. Tedy vše co děláme, děláme úplně a naprosto s ním? My jsme, jako služebníci, nedostali vinici do správy, abychom pánu vinice vykazovali úrodu, my jsme se stali přáteli. Nejsme stromem, který se snaží plnit příkazy přinášeni dobrého ovoce. My jsme se, díky němu, stali dobrým stromem a plodíme už jen tím, že jsme. Zahradník nás čistí, a my neseme hojnější ovoce. Je to vše spolupráce, vztah, nikoliv oddělená snaha zalíbit se a nezklamat.

Jan 15:15-16 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce. Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho požádali v mém jménu.