Dekonstrukce z náboženství
Narazil jsem na článek, který je mi velice blízký. Popisuje proces, kterým má rodina v uplynulých letech procházela a dále prochází. Doprovodný obrázek nejlépe vystihuje samotný počátek ☺️. Kdysi jsme to nazvali znovu-znovuzrození, autor to nazývá dekonstrukcí (bouráním, odstraněním) a dekonvertování (odvrácením se). I když někteří nejspíš neporozumí, přesto věřím, že mnohým pomůže. A když ne teď, tak někdy v budoucnu.
Dekonstrukce z náboženství
Myslím, že intenzita naší dekonstrukce z náboženství (tedy ztráta našeho náboženství, změna našeho přesvědčení, dekonvertování atd.) odpovídá intenzitě náboženské oddanosti, kterou jsme měli. Pokud pro vás náboženství bylo jen povrchním koníčkem, dekonstrukce by mohla být mírná a snadná. Pokud vaše náboženství bylo všechno, dekonstrukce by mohla být intenzivní a obtížná. Pro jedny je to jen křižovatka, pro druhé je to hluboká krize. Pro jedny je to mírný obrat, pro druhé je to akutní trauma.
Během mého života jsem zaznamenal a pozoroval různé druhy dekonstrukce: sociální a filozofické. Dekonstrukce „z církve“ tedy sociální, postihuje rodinu, přátele, manžele, veškeré vaše činnosti, odpovědnosti, věrnost, duchovní zneužívání atd. Pak následuje dekonstrukce „z přesvědčení,“ které jsme zastávali, tedy filosofická, což znamená účel, proč žijeme, náš osud, smysl, naděje, pohled na posmrtný život, proč jsi milován, proč jsi ochraňován a je o tebe pečováno atd.
Obě tyto dekonstrukce jsou náročné, a pokud je budete dělat současně, tak přeji hodně štěstí!
Tak, jako na začátku ohromila váš život „víra a církev,“ stejně intenzivně, ne-li více, jej ohromí i dekonstrukce z nich. Ovlivní vaše duševní zdraví, vaše tělo, vaši chuť k jídlu, vaše vztahy, váš cit pro smysl a účel a v neposlední řadě i váš názor na svět. Zasáhne prostě všechno a nic nenechá nedotčené. Vy v ten moment prostě jen žijete, ač se to zdá nemožné a máte pocit, jako byste se narodili do nového světa, kde není dost kyslíku. Nic kolem není jak bylo a to může být velké trauma! A navíc vás mohu ujistit, že mnozí kolem vás, kteří tímto traumatem z dekonstrukce procházíte, vám nebudou rozumět.
No a co!?
Důležité totiž je, abyste se starali o sebe, abyste byli sami sebou. Jedna z mnoha věcí, ze kterých se totiž budete muset vymanit je to, že se nemusíte vždycky starat o to, co si myslí ti druzí, abyste je náhodou nezranili. Toto přesvědčení se objevilo až s příchodem teologicko-církevního názoru, kdy nám bylo předkládáno, že nikoho nikdy nesmíme pohoršit či urazit a pokud bychom to udělali, byla to chyba a bylo by třeba to napravit. To je ale falešné a vy to začnete objevovat právě během vaší dekonstrukce. Toto není arogance.
Na prvním místě se totiž musíte postarat o sebe, bez ohledu na to, co si o tom ostatní lidé myslí. Vy musíte najít svou vlastní cestu, která již není předepisovaná očekáváním druhých.
Říkám to každému, s kým o tom mluvím: Udělej si svůj vlastní nádherný čas, uč se najít svou cestu a naučíš se, jak se ty sám nejlépe postaráš o sebe, protože ty jsi sám sobě nejlepší pečovatel. Je čas začít pracovat s tímto aspektem. Opatruj se, Bůh je s tebou a tuto cestu ti otevřel.
David Hayward
