Bůh nikdy nebyl, není a nebude takový, jako pohanské modly

Genesis 3:19 „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.“

Bůh Adamovi řekl, „z prachu jsi a v prach se navrátíš.“ Nepokračoval dál, aby doplnil „a tvá duše, či duch budou na věky hořet neuhasitelným ohněm v pekle či v ohnivém jezeře.“ A co víc, neřekl to ani Kainovi po tom, co zabil Abele, neřekl to ani Noe o lidech, kteří kvůli své porušenosti zemřeli při potopě, neřekl to ani Abrahamovi o lidech ze Sodomy a Gomory, a dokonce ani Mojžíšovi, který sepisoval všechna prokletí vyplývající z porušení jeho přikázání (Deuteronomium 28). Prostě o tom dobrých 4000 let mlčel a z nějakého zvláštního důvodu nepovažoval za důležité to povědět. Proč?

Je snad Bůh neskutečně narušenou, krutou a krvelačnou bytostí, stvořící si lidstvo pro ukojení svých choutek, kterému následně před oči vysadí strom poznání dobra a zla, aby mu z něho zakázal jíst, a tak jej vystavil zcela jasnému pokušení? A když pak člověk tomuto pokušení podlehl, a Bůh to věděl, tak aby jej pak po celou věčnost mohl trápit v neuhasitelném ohni? Navíc se pak tvářit, jako neskutečný dobrák, který chce následně před tímto hrozným místem, které sám stvořil, lidi zachránit, ovšem pod podmínkou, když naplní jeho těžko vystižitelná očekávání? Přičemž, aby to nebylo tak snadné, tak prvních 4000 let se o tomto hrozném místě, které by alespoň některé mohlo motivovat k nějaké té snaze žít dobře, ani slůvkem nezmíní, čímž bez mrknutí oka, k tomuto hroznému utrpení odsoudí miliony lidí, kteří tam, dle řady křesťanských výkladů, museli zákonitě skončit? Uspokojí snad někoho, že to místo údajně původně nestvořil pro lidi, když tam má miliony lidí skončit?

Nedivím se, že mnoho lidí celé toto evangelium o Bohu zachraňujícího svět před hrozbou, kterou sám stvořil, o Bohu, který ve skutečnosti zachraňuje svět před sebou samým, prostě odmítá. Ani já bych již na tuto zvěst o Bohu nereagoval, ačkoliv jsem v Boha, na základě podobné strašidelné zvěsti, pro jistotu vlastní záchrany, uvěřil. Celý můj křesťanský život byl však touto sirnou příchutí značně poznamenán, až do chvíle, kdy vyvrcholil mým krutým zastavením, které mnoho lidí nazvalo těžkým odpadnutím od Boha.

Dnes jsem rád, že to, co se stalo, nebylo odpadnutím od Boha, ale od tohoto, pohanskými pověrami a mytologií poznamenaného křesťanství, které z Boha udělalo rozporuplnou krvelačnou bytost vyžadující slepou víru a úlitby, které mají následovníky ochránit před jejím prokletím a zajistit jim její požehnání a ochranu. Tyto úlitby, v podobě různých aktivit, jako je modlení, čtení, postění, chození, poddanost tzv. autoritám a přinášení oběti v podobě peněz atp. jsou jejími hlasateli a proroky připomínány týden co týden, a úspěšně tak staví opravdu pevné zdi, zabraňující mnoha lidem z tohoto stínu smrti vystoupit a skutečného Boha poznat.

Strach, postavit se proti tomuto monstru, jim to nedovolí, protože každý, kdo si dovolí pochybovat a ptát se si zahrává a vystavuje se nebezpečí, že bude po zásluze potrestán. Vždyť tato bytost, kterou nazývají Bůh, není jen milostivá, je přeci také spravedlivá, a proto spravedlivě všechny přestupníky potrestá ve věčných mukách. A aniž by si to uvědomovali, svými slovy jen potvrzují, že tento mytologií pokřivený Bůh, není v ničem odlišný od všech těch pohanských božstev, která po celá tisíciletí držela lidi v otroctví strachu. Jeho hněv totiž neukojila ani smrt jeho vlastního syna.

Dovolil jsem si, a nadále si dovoluji, pokládat otázky a mohu povědět, že Bůh takový není. Celou historii Bůh ukazoval, že nikdy nebyl, není a nikdy nebude takový, jako tyto pohanské modly. Sám říká, že nic, jako mučení, pálení či ničení čehokoliv, natož lidí, ho nikdy ani nenapadlo. (Jer 19:5; 32:35; 44:21) Dokonce ani zvířecí oběti nebyly jeho nápadem (Jer 7:21-22). Jeho spravedlnost není opakem milosti, nýbrž stojí na straně milosrdenství, odpuštění, soucitu a slitování a je tedy jejím přímým vyjádřením (Iza 30:18; Zach 7:9)

Takže, všechny ty rozpory a výše uvedené protiklady nepochází z Boha. Je to jen výsledek pohanských pověr a mytologií, které poznamenaly i řadu křesťanských překladů a následně i výkladů a učení, které je třeba beze strachu prostě vyhodit. Strach ze smrti přišel Ježíš zničit, ne jej posvětit, aby jej použil pro „služby evangelia.“ Bůh je Otec a Ježíš jej jako Otce přišel zjevit.

Pokud vás tedy výše uvedené řádky zaujaly, případně vás podobné otázky také někdy napadaly, povzbuzuji vás, abyste se ani vy nebáli ptát. Nejde o to, přijmout můj pohled, jde o to, poznat Jeho. Ten, kdo hledá, ten nalézá a Bůh vždy odpovídá. Někdy je však třeba rozumět, že Bůh nikoho nebude lámat a přemlouvat. Jeho odpověď je tedy mnohem častěji poněkud závislá na učení, kterého se, jakožto záchranného kruhu v rozbouřených vodách, snažíme držet. Je to naše jistota, kterou nechceme opustit, a jen v rámci tohoto kruhu jsme ochotni Boha slyšet. Cokoliv by zaznělo za jeho hranici, považujeme za hlas ďábla. Vždyť se přeci musíme držet bible, alias Božího slova, že? To, čeho se však ve skutečnosti velmi často držíme, není bible, ale její výklad, interpretace, či učení, které se za Boží slovo vydává, nebo se jím zaštiťuje.

Nebojte se tedy, rozum není trest či pokušení. Rozum jsme dostali, abychom mohli čelit těm, kteří by nás tak rádi stáhli zpět na pouhou slepou víru a tupé přijímání cizích zjevení, které nese nemalé zisky těm, kteří jimi ovládají. Vím, je velmi pohodlné si jen někoho poslechnout či přečíst a přijmout jeho výklad. Méně pohodlné, avšak mnohem bezpečnější, je prostě se naučit mluvit s Bohem, slyšet jej a dovolit mu překračovat vaše hranice. A jestli má nakonec skutečně něco hořet věčným ohněm, tak ať je to jakákoliv pevnost, která se pozvedá nad to, kdo je skutečně Bůh a co fantastického v Ježíši udělal.