Ježíš mě zahrnul do svého života

Ježíš mě zahrnul do svého života, do svého vztahu s Bohem Otcem. Je to má osobní zkušenost, kterou žádné jiné učení, teologie a doktríny nepředčí. Vše ostatní se odvíjí od tohoto vztahu, že Ho poznávám, jaký On skutečně je. Vedu s ním rozhovory a On mě postupně ujišťuje v tom, kdo je a jaký je. Tohle se předat nedá!!

Apoštol Pavel píše v 2. korintským 5:16 že už od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek, tak se to naplnilo i v mém životě. Nechci již nikoho soudit podle toho, jak to vidí moje oči, ale vydávám se právě k těm lidem, které druzí utlačují, plivou po nich a povyšují se, ať už jde o svět, nebo o utlačovatele přicházející se svou pravdou ve své víře.

Je zvláštní, když to tak vezmu zpět, že mě vždy trhalo srdce, když byl někdo ponižován a stavěl se ke druhým tak, jak nás vyučovali ti, kteří by pravdu o Bohu měli znát nejlépe. Tak, jak Otce znám, miluje nás všechny! Pochopila jsem, že člověk se stává znovuzrozeným ve chvíli, kdy se dokáže postavit do řady s největšími zločinci všech dob a řekne, že tak, jako oni, neznamenají vůbec nic. A od toho se dál odvíjí další poznání toho, jak moc nás náš drahý Otec bezpodmínečně miluje a nedovolí, aby se druzí nad nimi jakkoli povyšovali ve svých sebezapřeních, skutcích a obětech. Mám za to, že vše je naplněno v jednom, tak, jak to řekl Ježíš : miluj druhé tak, jako i Otec vás miluje.

A ještě bych si dovolila říci k universalismu jednu věc, která mi v souvislosti s některými komentáři vyvstala. Před 25. lety mi jeden člověk položil otázku: ,,Co si myslíš, že je pro člověka nejtěžší?“ Já nevěděla, a tak mi odpověděl sám, že je to ODPUŠTĚNÍ. Mě se tento výrok tak dotkl, že se mi vryl do paměti tak, že co se týká mého, dnes již 30ti letého života s Bohem, se mi ta odpověď připomínala, a já se jí řídila. Stalo se, že po 28 letech jsem se s tím člověkem po jisté události sešla a on mě vyzval k odpuštění člověku, který způsoboval a stále působí lidem mnohé rány. Se slzami v očích jsem s pomocí Otce odpustila. A zároveň Otci po čase řekla, že tak, jak ve svém Slově uvádí, že máme své nepřátelé milovat, i já bych chtěla.

Podle scénáře jiných by to však celé mělo pokračovat takto. Odpusť a miluj, i když je to to nejtěžší, a pak jednou, až budeme Otče spolu, toho milovaného, kterému jsem já, podle Tvých slov odpustila, hodíme do věčných muk. Přátelé, jestli by Bůh nakonec tohle udělal, pak jsem celému tomu stvoření života, lásky, potupné smrti Ježíše Krista na kříži a odpuštění, neporozuměla.

Já však věřím, že Jeho neskutečně obrovská Láska přijme ve Svém smíření všechny. A pokud jsou tací, co tomu nevěří, nebudu je poučovat svým viděním, zachraňovat je, napomínat a ani se od nich oddělovat. Ale budu je milovat, jako i mě Otec neskonale miluje. A tím vůbec neříkám, že je vše u konce. Právě naopak. Svoboda v Kristu, kázání evangelia o jen a jen dobrém Bohu spolu s objevováním neobjeveného, je jenom začátkem. Za tohle všechno děkuji Bohu, mému milovanému Otci a spasiteli Ježíši Kristu, že je již všechno HOTOVO! ?❤️

(ihe)