Milosrdenství vítězí nad každým soudem

V Ježíši se smířil s celým světem (2. Kor 5:18-21) díky tomu, že Ježíš byl odsouzený místo světa (J 12:31-33). Bůh tedy lidem přestal hříchy počítat (2. Kor 5:19), což neznamená, že Bohu hřích nevadí, to znamená, že přišel, aby věci kolem hříchu vyřešil. Jakákoliv lidská snaha naplnit Boží požadavky, totiž vždy vešla v niveč, kvůli slabosti těla. Proto za nás Ježíš naplnil Zákon (Ř 8:3-4) čímž jej uspokojil, splnil jeho požadavky a na kříži jej zabil (Ef 2:14-17). Díky tomu, že v Ježíši byl hřích celého světa potrestán, Bůh, bez jakýchkoliv zásluh, obdaroval spravedlností celý svět. Spravedlností, že člověk je Bohem přijat, bez jakýchkoliv zásluh či skutků – Ježíš totiž neumíral za spravedlivé, ale za hříšníky, aby se opravdu naplnil Boží záměr, obdarovat všechny lidi bez rozdílu – tedy člověka nic neodděluje od možnosti přijít k Bohu, protože Bůh už proti člověku nic nedrží. Místo hříšníků byl odsouzený Ježíš a jen On je přímluvcem a zástupcem všech. Navíc, Bůh už rozsoudil a tedy, už nikoho nadále nesoudí a soudit nebude – soud již proběhl, cena za hříchy světa byla zaplacena několikanásobně, a žádný soud, dokonce ani pozemský, neodsuzuje přestoupení 2x. Kdyby tedy znovu Bůh soudil svět, Ježíš zemřel nadarmo. Slovo „smířil“ v řečtině znamená, znovu vrátil do původního postavení vůči Bohu. Znovu vrátil původní ztracenou hodnotu. A pokud říká, že se smířil se světem, nikoliv jen těmi, kdo jej přijali, tak hodnou vrátil celému světu bez rozdílu.

Tím, že Ježíš Zákon odstranil, jako obžalobu, která svědčila proti světu, tím zničil hřích (Žd 9:26), sebral moc smrti i peklu (1. Kor 15:55-56), tedy odzbrojil tyto mocnosti (Kol 2:13-15), a jen On je držitelem klíčů od pekla i smrti, a je život (Zj 1:18). Je tedy ten, kdo jediný má právo někoho do pekel uvrhnout, ale pokud se stal dostatečnou obětí – nebo také obětí zadostiučinění – nebo dostatečným přeplacením za hříchy celého světa (1. Jan 2:2), pak jedině On může rozhodnout o milosti. Protože Bůh může nejen do pekla uvrhnout, On také z pekla vyvádí (1. Sa 2:6). Tedy peklo, pokud by stále ještě bylo aktivní, nemá moc lidi udržet a nepustit je. Tuto pověru do křesťanství přinesli lidé. Poslední slovo má vždy Bůh, jehož vůlí je, aby každý byl spasen, a on svou vůli jistě naplní. Však také ústy Izaiáše, a pak i ústy Pavla, říká a potvrzuje, že každé koleno poklekne a každý jazyk se bude přiznávat k Bohu (Ř 14:11).

Základem je vyjádření Božího charakteru, který není soudce, ale Láska (1. Kor 13). A Láska nepočítá / nesčítá / nekalkuluje / nevyčítá zlo. Stará smlouva Boha vykreslovala jako soudce, protože Izrael si řekl o Zákon a ten soudce vyžadoval. Nová smlouva je však o milosrdenství a spravedlnosti, která není opakem, ale stojí na straně milosrdenství a slitování (Iz 30:18 a Zach 7:9). Tedy, když se Ježíš ukázal na hoře proměnění s Mojžíšem (představujícím Zákon) a Eliášem (představujícím Proroky), Bůh ukázal, co je zde nového. Mojžíš a Eliáš zmizeli a zůstal jen Ježíš, v tom se ozval Boží hlas – toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. Ne Mojžíše ani proroky, ti byli v Ježíši naplněni a vyčerpáni a zůstal jedině On. A co říká Ježíš? Že nepřišel svět odsoudit, ale zachránit. O Ježíši je psáno, že jedině On je skutečným vyjádřením Otce, tedy jedině On skutečně ukázal, jaký je Bůh Otec (Ž 1:1-3). Takže nikoliv Starý zákon, ale Ježíš vyjádřil Otce dokonale.

Výše uvedené je alespoň pro mě dostatečným biblickým důkazem, že je dokonáno úplně a pro všechny. Je tedy nejlepší, aby se Bůh stal spasitelem lidí už dnes, tady na zemi, nikoliv až jednou, až jej uvidí tváří v tvář. Už dnes čas, kdy Bůh stírá každou slzu. Příkladem toho je Tomáš, který nevěřil ve vzkříšení, dokud si nesáhne. Po osmi dnech, když Ježíše viděl a sáhl si, padl na kolena a vyznal Jej, jako Pána a Boha, a Ježíš jeho víru neodmítl, ani nepopře, prostě řekl: „ty jsi uvěřil, až když jsi viděl, ale blahoslaveni jsou ti, kteří uvěřili, aniž by viděli“ – parafrázuji – „protože ti si tu radost mohli užívat už osm dní.“

Někteří přesto argumentují, že i když už Zákon není, tak přesto proběhne soud podle svědomí člověka. K tomu si dovolím napsat, že i kdyby proběhl takový soud, tak obviňovat nebude Bůh, nýbrž svědomí člověka. Každý člověk, včetně nás, tedy jednoho dne uvidí, jak jsme náš život prožili a naplnili jeho význam, jakou má ve srovnání s Ním skutečnou cenu, či přínos. A když pak my, nebo ti druzí uvidí, že nemáme co nabídnout, a z vlastní spravedlnosti před Bohem obstát (třeba tak, jako Petr na lodi s Ježíšem), řeknou Bohu, aby se smiloval, a co udělá Bůh, jako dobrý Otec? Smiluje se, protože milosrdenství vítězí nad každým soudem (Jk 2:13) a Ježíš je přímluvcem všech (Ř 8:31-35).