Musíš být poslušný a podřízený autoritám, protože se to píše v bibli (?)

Strach se šíří, respekt se získává. Autorita nikdy nefunguje, jako nařízená, nárokovaná, vyžadovaná, dosazená, protože z toho se stává diktát, a ten potřebuji udržovat strachem (mj. protože Bůh to nikdy nepodpoří). Člověk bez skutečné autority se pak pozná podle toho, že má potřebu vinit, snižovat, strašit a vyžadovat podřízenost druhých tzv. „psáno jest, a když se nepodřídíš, tak jsi vzpurný a skončíš špatně.“

Ovšem úcta a respekt se neuplatňuje, ty se získávají, a je to mnohem vice práce, je mnohem více o nás samotných, jestli je máme proto, jací jsme, ne proto že jsme dosazeni. Takový člověk pak nemá potřebu vinit, zastrašovat, nárokovat a ovládat druhé. Ví totiž, že to, co sám nemá, nemůže vyžadovat, aby ti druzí na něm viděli a ještě ke všemu to respektovali. Nemůžeme dát či vyžadovat to, co nemáme.

Pavel píše, že jedna z věcí, která může napovědět, jestli to máš, nebo to potrebuješ vyžadovat, je naše rodina, případně naši blízcí. Co na to manželka a děti, co ti nejbližší, kteří mě vidí 24 hodin, a ne jen 1x či 2x v týdnu? Vidí mě, jako respektu a úcty hodnou osobu, na kterou se mohou spolehnout, a které si považují, proto jaký jsem, a protože vidí můj zájem o ně, o jejich svobodu a rozvoj podle toho, kým jsou, podle jejich osobnosti, protože je znám, a vím, co je jejich vlastní, vím, kdo jsou a spolupracuji na tom, aby se jejich talenty mohli rozvíjet? Nebo je to jen proto, že jsem tzv. manžel, otec či vedoucí a ti „podřízení“, tedy manželka, děti či ovce, se musí poddat mně a mojí představě o nich? To prvni je práce, to druhé je obyčejné destruktivní svinstvo, které, jak už jsem výše psal, Bůh nikdy nepodpoří.