Jak úzká je brána ven z této tmy

Tento text jsem napsal před několika lety. Když se dnes ohlížím zpět, vidím, jak dlouhou cestu jsem ušel. Vím, že mé rozhodnutí některé lidi zasáhlo, zranilo či pobouřilo. Někdo je označil za odpadnutí od víry, zapření Boha, sejití z cesty, dokonce za zradu. Objevila se varování, nálepky falešného učitele a bludaře.

Přesto – a právě proto – mohu dnes říct, že svého kroku nelituji. Naopak. Jsem hrdý na sebe i na své blízké. Prošli jsme tím. Učili jsme se. Obstáli jsme. A o to víc si vážíme života, který žijeme teď. Jsme zkušenější, moudřejší, obtížněji manipulovatelní, svobodnější – a upřímně šťastní.

Matouš 7:13-14 Vstupte dovnitř úzkou bránou, protože široká je brána a prostorná je cesta, která vede k destrukci a mnoho je těch, kteří jí vstupují. Jak úzká je brána a jak zúžená je cesta, která vede k životu! Málo je těch, kdo ji nacházejí.

Věřím, že tato Ježíšova slova došla svého naplnění v době, o níž mluvil – v čase soudu Mojžíšova zákona (70 n.l.). Přesto je vnímám i dnes jako mimořádně aktuální. V jejich širším kontextu nevidím, že by Ježíš stavěl širokou cestu světa a jiných náboženství proti úzké cestě křesťanství – a už vůbec ne proti některé z jeho denominací, jimiž jsme si zvykli Boha rozdělovat a ohraničovat.

Široká cesta, o níž mluví, není „tam venku“. Je to způsob života. A stejně tak i ta úzká.

Úzká cesta není nálepka, systém ani správná doktrína. Je to život sám – a z něj pramenící svoboda, soucit, láska, pomoc a dobré jednání vůči sobě i vůči druhým. I dnes si mohu vybrat širokou cestu náboženství, které samo sebe přesvědčuje, že „to naše přece náboženstvím není“. Nebo si mohu vybrat cestu lidství. Cestu člověka – tak, jak se Ježíš sám tak rád označoval.

Po letech strávených na široké náboženské cestě plné doktrín, příkazů, zákazů, výkonů, podmínek, výhrůžek a laciných odpovědí to nebylo snadné. Přesto jsem ji opustil. Ne proto, abych něco zničil, ale proto, abych svůj vzácný život už nezakopával otročinou při její údržbě.

Vydal jsem se cestou dobrodružství. Cestou skutečného setkání se sebou samým. Tam, kam se mnoho lidí vydat nechce – a před čím jiní raději varují.

Jak úzká je brána ven z této tmy.

A přesto – stojí za to jí projít.

Celá uvedená biblická pasáž:

Matouš 7:7-14 Žádejte a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Klepejte a bude vám otevřeno. Protože každý, kdo žádá, dostává. Ten, kdo hledá, nalézá. Tomu, kdo klepe, bude otevřeno. Nebo kdo je mezi vámi, kdo, když ho syn požádá o chleba, tak mu dá kámen? Nebo když ho požádá o rybu, tak kdo mu dá hada? Tak pokud vy, ačkoliv jste zlí, umíte dát dobré dary svým dětem, čím spíše dá váš Otec, který je v nebesích, dobré věci těm, kdo ho žádají! Proto cokoliv chcete, aby lidé dělali vám, to byste měli dělat jim, protože to je zákon a proroci. Vstupte dovnitř úzkou bránou, protože široká je brána a prostorná je cesta, která vede k destrukci a mnoho je těch, kteří jí vstupují. Jak úzká je brána a jak zúžená je cesta, která vede k životu! Málo je těch, kdo ji nacházejí.