Úvaha na závěr sezóny

Zimní měsíce jsou pro mě takovou počítačovou sezónou a jakmile vykouknou ze země první kytky, láká mě to ven a zahradničím. Do Vánoc jsem Nepekelné Bibli věnovala každou volnou chvilku, a pak jsem nějak došla k závěru, že nemá cenu spěchat. Překlad v tuhle chvíli vidím ještě tak na 2-3 roky a chci se mu intenzivněji věnovat jen na podzim a v zimě.

V tuhle chvíli je automaticky přeložená Strongova konkordance pro Nový zákon. Nemá to valnou úroveň. Mám sice nějaký program, ve kterém to opravuji, ale myslím, že to bez znalosti řečtiny dohromady nedám. Každopádně se tím snad pomalu přes léto prokoušu, aby to aspoň trochu fungovalo v pracovním režimu, a pak budu pokračovat v překladu.

Snad jen takové malé zamyšlení na závěr. Setkávám se s vlnou odporu vůči svým názorům a samozřejmě jsem s tím počítala. Ale musím říct, že jsem ze současné křesťanské atmosféry trochu unavená.

Uvěřila jsem ještě na základce a má cesta s Bohem trvá už skoro třicet let. Přesto až v poslední rok mi do sebe začaly různé věci nějak víc zapadat a mám za to, že jsem předtím provozovala jakési „dojmové“ čtení Bible. Dám jeden příklad za všechny – třeba jsme si na základě Zjevení 10/6 myslela, že jednou přestane existovat čas a nikdy mě ani nenapadlo se podívat do slovníku, kde bych zjistila, že to slovo znamená i zdržení. A tenhle přístup vidím kolem sebe hodně.

Lidé mají mnohdy jen určité dojmy o věcech, o kterých toho moc neví, ale jakýkoliv jiný názor je tak nebezpečný, že se mu zuby nehty brání, zuřivě kolem sebe mávají, jako by odháněli vosu a samozřejmě každý ví, že zrovna on ví všechno nejlépe. Někdo z těch všech, kdo to ví nejlépe, se samozřejmě musí plést, ale vždy jsou to ti druzí.

Kdysi jsem byla v knihovně teologické fakulty a je to podivný pocit, když vidíte ty nekonečné řady regálů napsaných na základě jedné knížky. Když přemýšlím v posledních měsících o svém vyznání víry, tak mi stále důležitější připadá takové praktické dobro – Jan shrnuje vše do slova láska, Jakub říká, že lidé mají dbát o sirotky a vdovy – tedy ty nejslabší ve společnosti.

Lidé mají o univerzalismu různé předsudky, ale největší problém mají v tom, že jim to připadá jako svod, který ostatní nechrání před věčným ohněm a nebo je tam přímo uvádí. Co jsem tohle učení opustila, vidím zase já určitá nebezpečí v tom soustředění se jen na věčnost:

• rozdělování společnosti na „my“ a „oni“ – člověk to ani nemusí chtít dělat, ale stejně až od chvíle, kdy jsem uvěřila, že Bůh je zachránce všech a každý jazyk vzdá Bohu chválu, tak pro mě mají nevěřící a to, co dělají, mnohem větší hodnotu
• pokud by ta věčná záchrana byla zajištěná, tak pak považuji za marnění času zachraňovat lidi před věčným zatracením, ale místo toho by se měl člověk soustředit na to praktické dobré na zemi
• když člověk přestane věřit ve vytržení a budoucí apokalypsu, tak začne přemýšlet dlouhodoběji
• a hlavně – chyby jsou dovolené. Pokud totiž naše chyby nejsou fatální, tak z nich nemusíme mít takový strach a bojovat s takovou nevraživostí proti těm, kdo je dělají – však ono jim to jednou dojde
• tohle ale není nabádání k pasivitě, jak si někteří myslí. Někteří lidé relativizují všechno, ale pro mě byla zkušenost obrácení velmi živá a zásadní – Bůh ve Starém zákoně říká, že udělá novou smlouvu, dá nám nové srdce a do něj své zákony a tohle změnilo můj život
• když jsem viděla Číňany v chemických oblecích, jak rozdávají roušky a letáky o ohnivém jezeře, tak mi to přišlo spíš smutné, to už je mi nějak bližší, když Akiane Kramarik maluje obrazy nebe a peníze dává na charitu
• tím vším chci jen říct, že už mě nějak unavuje teologie i křesťanská nevraživost a že v tuhle chvíli mi nejdůležitější připadá říct lidem, že jim Bůh chce dát nové srdce a přemýšlet o tom, co dobrého lze dělat pro lidi kolem sebe
• bohužel už teď kolem sebe vidíme lidi, kterým karanténa začíná působit existenční problémy, takže příležitosti k tomu jsou

Kéž by křesťané na chvíli zapomněli na to, že se musí osočovat a hádat ve jménu lásky (k tomu nejlepšímu poznání, které mají zrovna oni), dovolili si navzájem mýlit se a dělat chyby, dokázali se respektovat a dělat něco užitečného. Není totiž nic divnějšího, než když vám někdo, kdo je přesvědčený, že ví všechno lépe než vy, vráží kudlu do zad ve jménu vyššího dobra.

nepekelnabible.cz