Nikdo jiný z lidí neví lépe než já, co opravdu chci

Také jste se setkali s lidmi, kteří mnohem lépe než vy věděli, co si myslíte? Řekli jste jim, že milujete Boha a oni, že nemilujete. Řekli jste jim, že po Bohu upřímně toužíte, a oni vám odpověděli, že netoužíte. Řekli jste jim, že s Bohem chcete žít, líbit se mu, a že chcete opravdu poznat pravdu, a oni vám odpověděli, „ne ty po Bohu netoužíš, ty s ním žít nechceš, netoužíš po pravdě, a už vůbec to nechceš dělat upřímně.“ Jinými slovy se chovají a mluví tak, jako by žili ve vás a právě jen a jen oni viděli do všech vašich myšlenek. Žel, v tomto jednání zvláště vynikají lidé, kteří si říkají křesťané. Používám takový „nechutný“ příměr, že se chovají a mluví nejen tak, jako by snědli Šalamounovo hov.., ale jako by u Šalamounů vyjedli celou žumpu.

Znám člověka, shodou okolností pastora, který v tom vyniká natolik, že se mu dokonce podaří zpochybnit i vaše vlastní vyjádření, vaše vlastní slova, která jste právě vyslovili. Po krátkém rozhovoru s ním začnete pochybovat o všem, co říkáte, a ačkoliv jste přesvědčení, že říkáte to, co máte na srdci, uvěříte tomu, že říkáte lež. Nemálo lidí přivedl do stavu zoufalství a beznaděje, kdy sami nabyli přesvědčení, že i když říkají pravdu, tak vlastně lžou. Sám jsem to zažil a pochyboval takto o sobě skoro 3 roky. Pochyboval jsem dokonce, i když jsem mluvil k Bohu, a stále jsem se jej snažil ujišťovat, že si myslím, že to co říkám, si opravdu myslím. Pochyboval jsem tak až do chvíle, kdy jsem narazil na jedno zásadní místo, které pro mě bylo, jako světlo v naprosté tmě:

1.Korintským 2:11 Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm?

Tehdy mi došlo, že nikdo jiný z lidí neví lépe než já, co opravdu chci, co si myslím a po čem toužím, a vím, že Bůh nebude nikomu druhému zjevovat mé nitro. Zvláště, když by mě to mělo přivést do zmatku a odsouzení. A kdokoliv, kdo se mi snaží povědět něco jiného, prostě lže. Ani vy se nenechte takovými lidmi ovlivňovat. To není Boží, to je manipulace.