K poplašným zprávám o tzv. dalším znamení konce

Nemám nic proti povzbuzení. Na jednu věc však musím reagovat. Všude na křesťanských profilech se natírají futra krví a předčítá se Žalm 91. Tedy slíbené ochrany, že se nic zlého k nám ani nepřiblíží. Ale co v případě, že přiblíží? Na základě těchto rovnicových myšlení, se takový člověk musí dostat do velkých vnitřních konfliktů. Kainův cejch, Boží trest, nepřipraven v posledním čase apod. Nedivil bych se, kdyby některé křesťany napadlo, že by onemocnění covidem -19 bylo lepší před soukmenovci raději utajit. Protože tak, jak je rozehráno, to bude jistě vhodná příležitost onoho postiženého zpochybnit. Aby nedošlo k omylu, věřím v Boží ochranu, ale nemoc není Božím trestem, ani nástrojem učeni a ani známka, že jsi horší než druzí. Nejde ani o znamení posledních časů. Je to boj s celosvětovou pandemii, která se tu čas od času objevuje. V čase globalizace, přirozeně dramaticky. A i kdybys onemocněl, není to konec a ani to neznamená nic „za oponou“. Otec umí uzdravit, žije v tobě v nemoci i radosti. Mnoho zdraví všem.

Robert Krejčí