Jonáš, starší bratr a zášť
Ježíš řekl, že jeho smrt bude, jako znamení Jonáše, což mě přimělo zamyslet se nad záští.
Proč Jonáše spolkla velká ryba? Protože ho naštvalo, že Ninive zakusí Boží lásku. Proč se urazil starší bratr, když se marnotratný syn vrátil domů? Protože ho naštvalo, že jeho bratr zakusil otcovu lásku. Jonáš byl přesvědčený, že si to Ninive nezaslouží. Starší bratr byl přesvědčený, že ani marnotratný syn si to nezaslouží. Zlí Ninivetští, stejně jako hříšný bratr, nemohou mít stejné privilegium, jaké měli Jonáš i starší bratr. To přeci není fér!
A nebyla to jen láska, co zakusili. Podívejme se, jak to vypadalo: Žádný trest. Žádná odplata. Žádné zapřisáhnutí, že od teď už s nimi bude jednáno jinak, myšleno odměřeně. Namísto toho párty a oslava!
Takže Jonáš i starší bratr byli naštvaní, že těm zlým se dostalo lásky. Oba byli naštvaní, že těm zlým se dostalo stejného přijetí. Oba byli přesvědčení, že láska je zaslouženou výsadou a nikoli darem. Ale láska je vždy dar! Nemá nic společného s tím, zda si ji zasloužíme.
A jdu ještě hlouběji.
Zášť a nemilosrdnost se může projevit ve formě snahy zabránit tomu druhému lásku zakusit. Skutečnost, že Jonáše i staršího bratra naštvalo, že druzí jsou milováni, je přivedlo ke snaze zabránit těm druhým, aby to prožili.
Jonáš utekl, urazil se a trucoval. Starší bratr se kousnul, trucoval a odmítl se připojit k oslavě. Oba byli uražení a naštvaní. A pokud i vás štve, že jsou druzí lidé přijímáni, i vy se jim v tom pokusíte různým způsobem zabránit. Zášť, nemilosrdnost a nesnášenlivost je totiž hořký kořen nesoucí odmítání druhých a nutící vás se do nich oddělit.
