Blíží se konec světa, už zase…

Občas si nejsem jistá, jestli není nevhodné dělat si z některých věcí legraci, ale včera jsem chvíli poslouchala nějaké křesťanské povídání k současné situaci a zároveň na mě vyskočilo nějaké další proroctví…

Každopádně jsem se dozvěděla, že:

1) po velké epidemii přijde velké probuzení
2) epidemie odezní, vrátí se za deset let, a pak už se nikdy nevrátí
3) je předehrou nebo už samotným začátkem tříletého působení Antikrista, máme se odstěhovat na venkov a pěstovat jídlo, protože brzy si nic nekoupíme

Tak jsem manželovi z legrace říkala, jestli to nesouvisí s tím, že je Bůh trojjediný a že se možná ještě nedohodli, který scénář zvolit.

Každopádně to, že se křesťané v odhadech pletou, nepovažuji za problém, dokud to nevydávají za slovo od samotného Boha, což ovšem občas dělají a těch slov je někdy až moc – naprosto protichůdných.

Opravdu si neumím představit společenské a ekonomické dopady současné situace a nijak to nezlehčuji, ale napadá mě pár dat.

– v 6. století křesťané také očekávali konec světa, vypukl mor a ještě došlo asi k výbuchu hned dvou sopek, což ovlivnilo asi na 15 let klima. Císař Justinián měl snad za to, že spravedliví se bát nemusejí, než mor dostal sám

– ve 14. století vymřela na mor třetina Evropy

– po první světové válce si španělská chřipka vyžádala podle nejhorších odhadů až 100 milionů obětí

Důsledky všech těch událostí byly nedozírné, ale ač i v té době lidé čekali mnohdy konec světa, život šel dál. Poslední velký hladomor byl v Evropě, pokud vím, roku 1879.

Nemáme ani malou dobu ledovou jako ve 14. století, ani tu nevybouchly žádné sopky a v oblasti medicíny, techniky a zemědělství jsme úplně jinde. Na počasí virus nepůsobí a slunce svítí dál a snad nám i zaprší. Nechápu proto moc paniku v oblasti jídla.

Vzpomínám si na zajímavou knihu „Kam se poděl můj sýr“, o tom jak je třeba umět pružně reagovat, když se změní ekonomika. Sama mám v blízkém okolí lidi, kteří se dosud živili třeba uměním a kteří řeší, co dál. A vím, že takových lidí je hodně a sýr jim nikdo postupně neujedl, ale dochází k prudké změně.

Na druhou stranu, kdo trochu studoval historii ví, s jakou panikou či výsměchem lidé reagovali na vynález spousty věcí – moc si nepamatuji příklady s textilním průmyslem a průmyslovou revolucí, ale život se stále mění – a už jsou to ty velké události jako objevení Ameriky, parní stroje, letadla a internet nebo ty menší, které neustále hýbou celým lidstvem.

Jsou to taková ekonomická „škatulata, batulata, hýbejte se!“
Z ulic zmizí třeba telefonní budky a z jejich dlouholetých údržbářů se vzápětí stanou prodejci mobilních telefonů. Tyto změny narušují naše pohodlí, nutí nás se učit a mění celý svět a některé z těch ekonomických změn jsou i dost prospěšné, i když třeba stárnoucí údržbář telefonních budek si to v tu chvíli nemyslí.

Tohle je jen malé zamyšlení. Co když se neblíží ani konec světa, ani probuzení, jen další z mnoha otřesů společnosti, se kterými si budeme muset poradit, tak jako lidé v době císaře Justiniána a moru ve 14. století? Předpoklady, abychom to zvládli lépe než oni, pro to máme.

Co kdyby se žádný konec nechystal ani teď, ani za sto ani za tisíc let? Někteří lidé jsou si jím totiž jistí skoro tak moc jako křesťané v 6. století. Ti by asi nevěřícně zírali, že o 1500 let později stále nic.