Hlídání tradic

V roce 1903 si kdesi v Rusku kdosi všiml vojáka, který hlídkoval na místě, kde k tomu evidentně nebyl žádný důvod. Když se ho zeptali, proč tam stojí, odpověděl, že jenom plní rozkazy. Zeptali se tedy velitele stráže, ale ani on nevěděl, proč by tam měla hlídka stát. Postupně se s touto otázkou dostali až k samotnému carovi, ale ani on to nevěděl! Proto nařídil, aby někdo odpověď vypátral, a nakonec se zjistilo, že na tom místě zasadila v roce 1776 Kateřina Veliká keř růží a postavila k němu hlídku. Keř uhynul už před nějakými osmdesáti lety, ale hlídka tam pořád stála. Tradice se mění těžko! A zvlášť těžko se mění náboženské tradice, protože lidé trvají na tom, že je zavedl Bůh.

Ježíš se vrátil v 70-tých letech prvního století, aby nás uvedl do nových věcí, přesně jak to slíbil. Jeho následovníci však stále čekají na jeho návrat a tak nelze v plnosti rozvinout to nové. Ne nadarmo, ale ke škodě všech lidí, se tak plní přísloví „Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.“