Nepočítání vin

Otec se rozhodl, že nebude počítat viny a požadovat vyrovnání, protože otázka hříchu je Ježíšovou obětí vyřešena jednou provždy. Modlitba Páně by měla být přepsána, protože čas se změnil. „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ by mělo být zaměněno za „Nepočítáme viny našim viníkům, jako i ty nám již nepočítáš naše viny (jsou již odpuštěny).“

Mohlo by snad být namítnuto: Není náhodou nepočítání vin vstupenkou k bezuzdnému životu? Tomu, kdo takto přemýšlí bych odpověděl, že vůbec nepochopil milost. Ta se totiž nestala branou k jakýmkoli následkům jedení se stromu poznání dobra a zla, které způsobilo smrt neustálého hodnocení a prokletí. K tomuto stromu Otec lidstvo NIKDY nepozval. Chtěl, abychom zůstali ve vztahu u stromu Života, k čemuž vytvořil svou smrtí, vzkříšením a též svým návratem podmínky. Je to radostná vzájemnost láskyplného vztahu, kde chyba není oddělení, ale příležitost, a ve kterém svatost roste ze vzájemné vděčnosti z poznávání, nikoliv z vnější motivace, ať už je jakákoliv.