Můžeme Bibli opravdu rozumět? (28)
Apoštol Pavel plně pochopil, že než přijde konec věku (v jeho generaci), je potřeba zasáhnout evangeliem celý svět. Z důvodu, aby výzvu ke shromáždění pod jednoho pastýře, do jednoho nebeského království, slyšelo všech dvanáct kmenů Izraele. My už víme, že 10 z nich bylo úplně rozptýleno mezi všemi národy. Pavel tomu celosvětovému volání říkal „NADĚJE IZRAELE“. A opravdu se mu to dařilo, vždyť Agrippovi říká: „A teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději, že Bůh splní zaslíbení, které dal našim otcům. Dvanáct našich pokolení přitom dnem i nocí vroucně slouží Bohu v naději na splnění právě tohoto zaslíbení.“
To zaslíbení bylo, že na konci věku nastane zmrtvýchvstání. Věděla to i Marta, která říká: „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den.“
My si často myslíme, že většinové odmítnutí Evangelia Židy, způsobilo, že začalo být evangelium zvěstováno pohanům – tedy nám. Ale to není pravda. Judští Židé museli většinově evangelium odmítnout,
- Aby se na nich naplnilo prokletí zákona a proroctví: „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit,“ cituje Ježíš proroka Izaiáše. A Pavel dodává: „Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje“ (k tomu se ještě v budoucnu vrátím, staví to kalvinismus úplně na hlavu).
- Aby se skrze jejich odmítnutí, začalo evangelium šířit po celém tehdejším světě k ostatním 10-ti kmenům. Aby tak rozptýlené Děti Boží byly shromážděny v jedno. Jeden pastýř a jedno stádo. Aby se tak naplnila slova proroků o tom, že Efraim (Jákob) – 10 ztracených Severních kmenů budou zpět a mohlo být otevřeno království nebes.
Vzpomínáte na Ozeášova syna Loami – Nejste můj lid? Deset ztracených kmenů dostalo toto pojmenování. A co píše deseti ztraceným kmenům – přistěhovalcům v Pontu Petr ve svém prvním dopisu? „Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží.“
Myslíte, že je to náhoda nebo Petr úplně přesně věděl co píše: Věděl, znal Ozeáše, a také věděl, co Ozeáš prorokoval oběma královstvím: „Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!“
Chápete jak je to úžasné, rozumíte, že stojíme v tom údivu Naděje Izraele na vzkříšení (povstanou ze země)? Chápete, že oni přesně věděli o čem píšou? Nebyli zmatení, nebyli předčasní v očekávaném příchodu. Oni byli vedení Duchem Božím.
My si ta místa vztahujeme na sebe a odvozujeme z nich falešnou výlučnost a mnohé podivné doktríny. Skutečnost je v tomto věku postavena ovšem na věcech ještě skvělejších a naplněnějších než mohli poznávat oni.
