Můžeme Bibli opravdu rozumět? (29)
Pojďme za další fantastickou skutečností v našem příběhu. Nezapomeňte, že sledujeme celý příběh od vzniku Izraele, přes jeho dramatické rozdělení, ztracení deseti kmenů mezi národy a sliby, že jednou, v poslední dny, dojde k jejich opětovnému spojení. Tedy ke svatbě a uvedení nevěsty do královských pokojů. Izraelská naděje je nejenom o zmrtvýchvstání, svatbě, jednom ovčinci, ale i o: „Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.“
Svědectví o tom, že se tyto věci splní brzo a v jejich generaci, je v Bibli nespočet. Ale je potřeba nahlédnout ještě hlouběji. Možná si někteří vybavujete atmosféru a prudké hádky na prvním jeruzalémském koncilu. O co šlo? Judský ostatek se domníval, že evangelium může být hlásáno jenom obřezaným Židům. A jestliže uvěří nějaký neobřezaný, musí se nechat obřezat a dodržovat celý Mojžíšův zákon. Proti tomuto názoru ostře vystupoval apoštol Pavel a jeho družina. Hádali se o to, řekněme do krve. A kdyby nebylo Ježíšova bratra Jakuba, možná by se i poprali, a bychom si až do konce života mysleli, že se tam hádali o nás. Ale nebylo tomu tak. I když si to většina dodnes myslí a nabalují na to pozoruhodné konstrukty. Zvláště pak, co do výsledku jejich jednání.
My ale zůstaňme u toho, co řekl Jakub. Prostě najednou přišlo slovo moudrosti, a každý musel polknout ostrou slinu. On rozpoznává, že se právě teď odehrává naplnění Ámosova proroctví. (Mimochodem citoval ze Septuaginty (LXX) a naše překlady Ámose pocházejí z jiného masoretského textu – čímž se vysvětlují drobné rozdíly.)
„Poslouchejte mě, bratři. Šimon tu vyprávěl, jak Bůh poprvé navštívil pohany, aby z nich přijal svůj vlastní lid. S tím se plně shodují slova proroků, neboť je psáno: Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej, aby ostatní lidé hledali Hospodina – všichni pohané mé jméno nesoucí, praví Hospodin, který činí tyto věci.“
Pozoruhodný text.
Abychom pochopili jeho pravý význam, musíme si přečíst nejlépe celého proroka Ámose. Pokud to neuděláme a zůstaneme mimo kontext našeho celého příběhu (od dílu 20), učiníme závěr jako všichni ostatní. Tedy, že jde o nás, a že nemáme jíst jelita, a že Ámosovo proroctví je pro dnešní dobu. A jako třešničku na dortu vytvoříme celou obrovskou teologii Davidových stánků 7/24 – exklusive 🙂. (K tomuto tématu ODS se podrobně vrátím v některém z dalších dílů.)
Ámos svou knihu však věnuje rozsudku nad Severním Izraelským královstvím (10 ztracených kmenů), které nazývá též Jákobem. Říká, že budou odvedeni, rozptýleni a líčí všechny různé hrůzy, které je postihnou. Podobně jako Ozeáš. V závěru knihy pak čteme ono proroctví o návratu a obnovení Davidova stánku.
David a jeho stánek je symbolem vlády nad všemi Izraelskými kmeny – všemi 12ti. Na rozdíl od Šalomouna, který prorocky 10-kmenů ztratil (viz dřívější díly seriálu), v první prorocké písni, která se ve stánku zpívala, zazní: „Zachraň nás a shromáždi nás z národů“ Davidův stánek byl prorockým vhledem do znovu-shromáždění celého Izraele pod Evangeliem království Ježíše Krista. Není to úžasné?
Ámos jinými slovy říká, Ježíš se vrátí a zase vás spojí dohromady jako za Davida, a dá vám nebeské, trvalé království.
Noa a Jakub dostal zjeveno právě to, že je to pro ně. Že je to pro ně teď a tady (z našeho pohledu tehdy a tam). Takže to neznamenalo 1000 a jednu věc pro nás, protože my už jsme ve věku, kdy se tyto věci naplnily. a učíme se v nich chodit. Chodil ve svobodě dětí, které povstávají z toho dokonalého znovuspojení Otce a celého Izraele.
Začněme si nad tím lámat trochu mozkové závity 🙂
