Dědičný hřích

Dědičný hřích je křesťanskou doktrínou, která říká, že lidé zdědili hříšnou povahu po Adamovi. Mělo se to stát poté, co se Adam rozhodl jíst ze stromu poznání dobra a zla v zahradě Eden. Takže jsme se učili, že hřích je to, s čím se narodíme, a aniž bychom se v tom mohli rozhodnout, automaticky se tedy stává součástí naší identity. Vlastně to člověka obírá o svobodnou vůli, kterou se tolik křesťanů ohání, protože v ten moment naše volba není ve skutečnosti naše vlastní, jsme přeci pouhými otroky naší hříšné přirozenosti.

Je-li tedy pravda, že pouhým narozením se automaticky stáváme hříšníky odsouzenými k zatracení, proč tedy Bůh ústy Ezechiele říká:

Ezechiel 18:2 Co máte na mysli, když užíváte o izraelské zemi toto přísloví: „Otcové jedí trpké hrozny a synům trnou zuby?“ a o kus dále dodává „Syn neponese trest za zvrácenost otce ani otec neponese trest za zvrácenost syna.“

Určitě snadno dokážeme toto místo přetlouci jiným biblickým veršem. Ono dosavadní rozšířené přesvědčení, které u mnoha lidí udržuje smysl jejich dalšího počínání, včetně toho, že silně ovlivňuje jejich světonázor a tedy i pohled na „hříšné“ lidi kolem nich, se jen těžko mění. Patří-li však i toto místo do bible a řekl-li je Bůh, pak to vnáší další odstín do toho černobílého vidění – tedy alespoň pro mě.

Zajímavé je, že myšlenka tzv. dědičného hříchu pochází z Augustinovy interpretace Římanům 5. A jak je možno se o Augustinovi dovědět, neznal původní jazyk a prostě měnil významy slov dle svých závěrů (velmi zjednodušeně řečeno) a stal se jedním z mála, kteří na světlo světa přinesli tzv. věčný trest. Protože, jsou-li přeci všichni hříšné přirozenosti, a ať dělají co dělají, nemohou být přijatelní, do nebe prostě nevejdou.

Mnoho teologů s ním nesouhlasilo, ale mnozí souhlasili a na jeho závěry navázali. A tak dnes můžeme věřit v dědičnou vinu vycházející z našeho početí, v předurčení, které říká, že ať budeme žít jakkoli, náš osud je beztak Bohem zpečetěn atp. Dělá z nás otroky hříchu a nemalé množství věřících vede k jednoduchému škatulkování a pohrdání vším, co ti tzv. hříšníci v životě dokázali. Třídí lidstvo na od Boha oddělené a Bohem přijaté, na Boží a ďáblovi, na nás dobré a na tamty zlé.

Ale bible žádné takové tvrzení nepodporuje, přestože je často používaná jako kouzelníkův klobouk, který ačkoliv je prázdný, vždy se z něj nějaký ten králík vyloví.

Upraveno z internetu