Karel, Standa a inspirované Boží slovo

Karel: „Bible je Bohem úžasně inspirovaná kniha. Je Božím slovem a vše, co je v ní napsáno, bylo přímo inspirováno Božím Duchem. Je to absolutní pravda a můžeš na tom postavit svůj život i svou víru. V podstatě by se dalo povědět, že už nikdo nikdy nebude inspirován tak, jako její pisatelé, tím pádem je ta kniha uzavřena a není možné k ní nic přidat. Protože kdo by přidal, přidá jemu Bůh ran v ní napsaných.“

Standa: „Aha, takže když čtu takováto místa, mohu je brát jako Bohem přímo inspirovaná? 1 Tes 4:13 Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději … Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Židům 10:36-37 Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet;…“

Karel: „No, samozřejmě! Vidíš jaká úžasná povzbuzení nám tam Bůh sděluje? Už brzy to bude, vytrvej bratře!!“

Standa: „Ale mě ti připadá, když to čtu, že to ti apoštolové psali, jako by se toho měli dočkat oni sami. Zvlášť když píšou „nechceme vás nechat v nevědomosti, a proto vám slovem Pánovým říkáme, že MY ŽIVÍ, KTEŘÍ JSME TU PONECHÁNI do příchodu Pána.“ A pak ta spousta dalších míst, kdy je opakovaně povzbuzují, aby vytrvali, že už brzy to bude“. A to tím spíš, když ty dopisy psali a asi i posílali těm lidem tehdy.“

Karel: „Mnóóó víš, to máš tak, oni se totiž už tak moc těšili, že si mysleli, že se to stane za jejich života.“

Standa: „Hmm, takže to nebylo tak úplně slovo Páně, co jim tehdy psali? Chápu dobře, že řada těch míst vlastně asi tak úplně nebyla Bohem inspirovaná, když je znovu a znovu ujišťovali, aby vydrželi, protože se určitě dočkají, a přitom my už dnes víme, že se spletli o více jak 2000 let? Tedy zatím minimálně o 2000 let, protože i dnes mi říkáš, že už jen velmi krátký čas a Pán přijde.“

Karel: „Hele dej si velkým pozor, aby ses nestal tím posměvačem, který se nám vysmívá a říká, kde že je ten jeho příchod.“

Standa: „Ale já se nevysmívám, já se prostě ptám. Jak to tedy je? Říkáš, že Bible byla naprosto inspirovaná Božím Duchem, takže na ní mohu postavit svůj život i svou víru. Pak mi ale řekneš, že tato nezpochybnitelná inspirace byla ve skutečnosti narušená jejich přemírou těšení se. Takže nejenže je apoštolové nadále nechali v nevědomosti, ačkoliv říkali, že je v ní nechtějí nechat, oni je dokonce oklamali falešnou nadějí, a navíc jim to podali tak, že to nejsou jejich slova, ale slova Pána. A přitom Bůh už tehdy věděl, pokud je tedy inspiroval, že se za jejich života ta zaslíbení nenaplní, když mi i ty říkáš, že vlastně tak úplně nemám věřit tomu, co tam čtu. Jestli se tedy spletli v tomto, co když se, kvůli tomu těšení, spletli i v jiných věcech?“

Karel: „No, to rozhodně nespletli, vždyť tomu miliony lidí věří už 2000 let a ty to teď chceš zpochybnit?“

Standa: „Ale já nic nezpochybňuji, prostě mi to nejde do hlavy, tak se ptám. Nechci zůstat v nevědomosti jako oni.“

Karel: „Víš, některým věcem nemůžeme porozumět, protože Boží myšlenky jsou vyšší, než ty naše. Ale rozhodně tě mohu ujistit, že dnes Duch Svatý mnoha lidem potvrzuje, že my jsme v té době, a my se rozhodně Pánova příchodu dočkáme. A vezmi si, jak je úžasné, že Bůh skrze ty pisatele ve skutečnosti nepsal těm lidem kdysi, ale psal nám, kteří žijí v těchto velkolepých dnech. To je panečku hluboká moudrost, co?“

Standa: „Aha, a jak to víš tak jistě?“

Karel: „No, je to přece psáno v Bibli!“

Standa: „Ale tam je psáno, že se toho měli dožít ti, kteří ty dopisy četli před 2000 lety.“

Karel: „Koukám, že pěkně bloudíš. A začínám z tebe vnímat vzpouru. Copak jsi viděl, že by Pán už přišel? Dej si pozor, aby tě ďábel neoklamal!“

Standa: „Ale co když jsou oklamaní ti, kteří Bibli celou dobu čtou, říkají, jak na ní postavili svůj život i svou víru, a přitom nevěří tomu, co je tam napsáno. Protože ve skutečnosti víc věří těm, kteří jim stále dokola říkají, že mají čekat, protože právě jim to už opravdu Pán zjevil? A oni stále dokola čekají na něco, o čem jim někdo další řekl, jak by mělo asi vypadat. Není to tedy stejné, jakoby si k Bibli stále něco přidávali?“

Karel: „Ještě ti teče mlíko po bradě a chceš své bratry soudit a poučovat? Co jsi vůbec zač? Jsi vůbec věřící? Spíš koukám, že jsi pěkný bludař a budu před tebou všechny varovat. A odmítám tvé pochybnosti, protože jsou, jako by je říkal přímo sám Satan!“