Neakceptujte žádnou náhražku

Mnoho lidí mě žádá o nějaký model pro život ve shromáždění v naději, že by jim ho mohla ukázat nějaká budoucí kniha. Velmi nerad, ale musím je zklamat. Já nevěřím, že existuje nějaký model, který by bylo možné zavést, aby to vyvolalo opravdové obživení obecenství. Toho nelze dosáhnout mechanicky, nýbrž Bůh proměňuje lidi v jejich srdcích v Jeho obraz.

Můžete vzít ty nejvěrnější biblické směrnice, a když je zavedete místo vyučení, jak žít v závislosti na Pánu Ježíši, výsledkem bude jen náhražka za Ježíšovu přítomnost, náhražka za místo, kde máme jako poutníci společně sdílet Jeho život.

Pán Ježíš nám nezanechal nějaký model, podle kterého bychom měli budovat, ale dal nám průvodce, kterého máme následovat. Prožíváme život církve ne proto, že se setkáváme určitým způsobem na určitém místě, ale protože se učíme společně naslouchat Bohu a necháváme Jej, aby nás vyučoval, jak máme vzájemně sdílet Jeho život. Pokud nahradíme tento proces nějakou metodou nebo formou, skončíme tak, že budeme jednat podle nich a ne podle Boha a budeme budovat padělek místo skutečného řešení. Nevím o ničem, co by tak do hloubky rozbíjelo vztah, který s námi Bůh chce mít, jako když vynakládáme naši nejlepší snahu, abychom dělali pro Boha něco velkého. On od nás nechce, abychom pro něho pracovali, ale abychom pracovali s Ním.

Dávejte si pozor na nějaký model nebo na rádoby vůdce, kteří by vám chtěli říkat, co je třeba dělat, místo aby vám pomohli, abyste Ježíše slyšeli. Jsou dnes v Těle Kristově skuteční vůdci? Samozřejmě! Ti ale nestojí na špici nějakých hnutí, ani neprojektují nějaké modely, nýbrž pomáhají lidem poznávat, kým skutečně je Pán Ježíš a učí je, jak Jej následovat. Když se muži a ženy s nejlepšími úmysly, nejlepšími aktivitami a programy pokoušejí uskutečnit Boží dílo, výsledkem je náboženství. Takové snahy vedou vždy k dobře míněným programům, které do určité míry působí dobro, ale nedokáží přinést dokonalé ovoce, které zamýšlel Bůh, a které může vypůsobit jedině On.

Mnozí si myslí, že se tolik zabývám organizovaným náboženstvím, protože jsem byl zraněn těmi nejhoršími z nich. To není úplná pravda. Věřím, že nejnebezpečnější to není, pokud je to zjevně špatné, ale pokud to dobře funguje, když to poskytuje estetické zážitky, nebo když to může zbavit viny, ale bez pravého setkání s Králem slávy. Když nás náboženství přesvědčí, že to je to pravé společenství, když sedíme ve stejné místnosti, nebo když se krátce pozdravíme na parkovišti – potom zmeškáme tu větší radost z budujících vztahů, které nám všem pomohou lépe reagovat na to, co v nás koná Bůh.

Na působení Ducha v našich dnech miluji především jedno: Nepochází to od nějaké organizace, z nějaké knihy ani od nějakého charizmatického řečníka. Boží Duch vyvolává v Jeho lidech hlad, který se staví proti náboženským omezením nebo určeným postupům, jak věci dělat. Oni touží hluboce pít z Boží přítomnosti a sdílet efektivní život s ostatními věřícími, kteří jsou na stejné cestě.

Někteří lidé nalézají jiné s tímto hladem ve více institucionálních kongregacích a někteří je nalézají mimo ně. Jestliže jsi takové lidi ještě nenalezl, nezoufej si. Bůh ještě nevytvořil všechna spojení, která vytvoří. Nevzdávej tu vášeň, kterou máš ve svém srdci a nespokojuj se jenom se stínem života Těla, protože bys promeškal to pravé.

Pravý život Těla umožňuje Pánu Ježíši, aby měl ve všem přednost, a to lidi povzbuzuje poznávat tak, jak jen je to možné. To jim dává svobodu nechat se Bohem na jejich cestě proměnit, aby byli hodnověrnými a nemuseli se přizpůsobovat nebo něco předstírat. To jim ukazuje, jak se mohou podílet na životě ostatních bez manipulování, a jak mohou podporovat Boží největší dílo v jejich životech.

Proč je tak těžké něco takového nalézt? Snad je to dáno tím, že mnozí věřící jsou zaměřeni na své vlastní potřeby, že nevědí, jak mají s ostatními jednat v opravdovém společenství. Možná, že se spokojujeme s lacinými modely, které krátkodobě vypůsobí něco dobrého, ale tím oslabí hlubší touhu po opravdovém životě Těla. Může to být také tak, že jsme nikdy nepoznali, jak veliká je to radost, dovolit Pánu Ježíši, aby byl Hlavou své Církve.

Pokud tohoto opravdově nedosáhneme, pak je úplně jedno, kde nebo jak se scházíme. Naše setkávání se budou stále točit kolem nás a Jeho slávu úplně mineme. Proč nepožádáš Boha, aby tě naučil dávat Pánu Ježíši první místo ve tvém srdci, a aby ti pomohl najít lidi, kteří mají stejnou touhu? Neumím si představit modlitbu, která by Boha více potěšila, a když se to stane, On ti ukáže, jak a kde můžeš prožít tento život v Něm.

Z článku Wayne Jacobsena | Proč domácí církev není řešením