Několik zásadních věcí, které je důležité vědět o Staré smlouvě

Úvodem je třeba říct, že by bylo spíše vhodnější mluvit o systému starých smluv (věků) se zvláštním zřetelem na věk Zákona. Ve věku Zákona obdržela smrt, která do té doby od Adama panovala, ještě zbraň hromadného ničení, započítávání hříchu a mohla tak dramaticky upevnit svou vládu. Ti, kteří se pod Sinajem po vyjití z egyptského otroctví měli stát Ambasadory porážky smrti pro celý svět, tuto výzvu odmítli a sami si zvolili cestu upevnění duality, požehnání nebo kletby. Příběh Bible je o strastiplné cestě světem této duality k opětovnému sjednocení, k ještě jednoho posledního svolání Izraele pod „HORU SLÁVY VZKŘÍŠENÉHO KRISTA“, aby tentokrát již opravdu bylo přineseno smíření všem lidem. Jejich návrat od stromu poznání dobrého a zlého (duality) ke stromu Života, konec a zničení starého naprosto nefunkčního a prokletého systému, nás uvádí do úžasu moci SMÍŘENÍ a přebývání BOHA mezi lidmi v nynějším věku.

1. Byla závojem zakrývající Boží tvář:

Bránila lidem, aby přijali pravou podstatu Boha. Pavel jim to vysvětluje a mluví o nutnosti změny myšlení (metanoia)

„Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu.“

2. Byla zbraní k udržení stvoření v otroctví a v říši smrti:

Ve věku Zákona je tato stará smlouva držela v otroctví strachu, trvale nesmazatelného dluhu a říše smrti. Zde ovšem již dramaticky rašila změna, jak Pavel vysvětluje, Ježíšovým zásahem, který se vykazoval pozoruhodnými skutečnostmi

„Odpustil nám všechny viny a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!“

3. Byla zrcadlem odrážející lidskou nedostatečnost:

Stará smlouva byla odrazem člověka v jeho nedostatečnosti a nedokonalosti, což bylo v kontrastu se svatou přirozeností Boha. Osvítila člověka v jeho hanbě a nahotě. Pavel opět vysvětluje

„Proto se zákon stal naším vychovatelem, aby nás přivedl ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale teď, když přišla víra, už nejsme pod vychovatelem.“

4. Byla důvodem k nepřetržitým žalobám a soudům

K tomu říká Ježíš

„Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.“

A Jan viděl tu aktuální věc, která se stala, protože kniha žalob se blížila ke svému konci

„Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Bohaa vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.“

5. Byla starým nebem a starou zemí

Chrám, který stál v Jeruzalémě, byl místem setkání mezi nebem a zemí. Bylo to místo, kde se Bůh setkal s člověkem na svatém místě. Ježíš jim tehdy řekl, že přišel naplnit zákon, aby staré nebe a země pominuly, aby přišlo to nové. Proto pád Jeruzaléma a všechny ty události, okolnost, naplněná proroctví v roce 70 po Kristu

„Nemyslete si, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem zničit, ale naplnit. Neboť zajisté, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze zákona, dokud se vše nesplní.“

Ale již znělo, pro tehdejší judaistickou společnost, neuvěřitelné poselství

„Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama“.

Proto musel být chrám zcela zničen, protože dokud stál, nemohlo se naplnit v plnosti Janovo proroctví

„Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.“

6. Byla horou odsouzení

Pavel ji nazval hora Sinaj a srovnal s tehdejším Jeruzalémem, připraveným „odejít“. Hebrejské slovo Sinaj znamená „nepřátelství“ nebo taky „trnový keř“. Mojžíš dostal Zákon na hoře odsouzení. Starou smlouvu taky tak označuje

„Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví.“

V podobenství o Rozsévači Ježíš řekl, že některé konkrétní semeno padlo mezi trní.

„A někteří spadli mezi trní, a trní vyskočilo a udusilo je.“

Později vysvětlil, že tito „slyší slovo a starosti (trnité keře) tohoto světa a klam bohatství dusí slovo a on se stává neplodným“. Odsouzení v srdci dusí víru a stává se neplodným. Když byl dán zákon, byla víra potlačena.

7. Byla stromem smrti:

Je fascinující, že od doby, kdy byl zákon ustanoven, se smrt v izraelském táboře projevila při každé vzpoře. Hřích a omyl v člověku měly svou odměnu ve smrti. Pavel jim to vysvětluje takto

„Odplata za hřích je smrt, ale darem Božím je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

Mzda za hřích je založena na počítání hříchu. V Kristu není žádné přičítání hříchu. To je důvod, byl obnoven přístup ke stromu Života. Smrt nemůže najít vyjádření, protože byla pohlcena Životem.

Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. bylo za vypálením města a chrámu. Byl to konec té instituce, která sloužila smrti, obviňovala lidstvo, odsoudila a odhalovala naši nedostatečnost. Byl to konec toho starého nebe a země a nové zavedení nového nebe a země, kde skutečně přebývá spravedlnost.