Ven ze selhávání

Bible je příběhem cesty hebrejského dualismu k porozumění neoddělení pro všechny.

Bylo tu zjevení zákona. Příběh začíná první smlouvou s Adamem, který byl prvním přestupníkem v rámci dualistického odděleného myšlenkového konstruktu, aby nakonec zákon nabral zesílenou pozici v započítávání hříchů v rámci zákona Mojžíšova. Toto celé nastavení selže roce 70 n.l. a text Nového zákona je svědectvím o tomto přicházejícím neúspěchu, ve kterém se ti, kteří jsou zachraňováni, musí vyrovnat s faktem, že veškerý dosavadní systém byl prostě jen stínem a náznakem skutečností, které se odhalovaly v jejich tzv. posledních časech.

To vyžadovalo přesun z duality do neoddělení, k prvotině vzkříšení Kristu, od těla k Duchu, k odpočinutí, Sionu, na svatbu, do království nebes. V konečném důsledku to otevřelo cestu pro celé lidstvo k možnosti přesunu ke stromu Života, při přelomu věku.

Stavěním se do centra jejich příběhu přicházíme o mnoho tak draze dobytého, a horko těžko se do této pozice lámeme. Jde však o jejich systém, který selhával, ne váš a ne můj. Pokud začnete s Bohem, může být jen Bůh, se vším co sám je, s plností života. Nemůže být žádné funkční „zvenku“, ale dochází k vývoji poznávání neoddělení v rámci společné tvorby se Stvořitelem. Je to referenční bod, ze kterého můžeme poznávat nejen svou identitu a odhalení lásky, ale také porozumět celému rámci Stvořitelského záměru.

A to dává smysl Bibli a dává to smysl i samotnému životu.