Spravedlnost obnovy nebo věčného trestu?

Doktrína o pekle způsobuje komplexní trauma. Nejenže v lidech udržuje neustálý strach, že mohou být posláni do pekla, ale vyvolává i psychické utrpení při pomyšlení na rodinu, přátele, blízké a dokonce i zcela neznámé lidi, kteří nakonec mají hořet v ohnivém jezeře. Tato doktrína navíc učí, že spravedlnost věčného trestu je vlastně přijatelným a dobrým jednáním láskyplného Boha vůči nám. Ale všichni víme, že spravedlnost trestu jen udržuje trauma, ignoruje skutečné důvody toho, proč se děje to, co se děje a vůbec nedělá svět lepším místem. Právě naopak, udržuje jej v neustálých cyklech zneužívání, nátlaku, zastrašování, vyhrožování a snahy podmanit druhé sobě, nebo své ideologii.

Peklo či Gehenna (dle doktríny, kterou jednotlivci zastávají) jako místa věčného utrpení, kam mají být lidé posíláni po smrti, prostě nejsou skutečná. Jde jen o lidské konstrukty, vytažené z různých pohanských mytologií, navlečených na některá biblická místa, kterými se jedna skupina snaží donutit druhou skupinu dělat to, co sama vidí za dobré.

Díky Bohu zde nadále zůstává místo pro spravedlnost, která buduje, pozvedá, napravuje, obnovuje, proměňuje a pomáhá skutečnému porozumění, bez jakékoliv potřeby způsobovat lidem mnohdy nenapravitelná psychická traumata.

Upraveno z článku Jo Luehmann