O iluzích oddělení a Boží odpovědi

Bible často vypráví příběh, který reflektuje lidské vnímání oddělení od Boha. Lidé vytvářejí mentální konstrukt, kde je Bůh vzdálená bytost, někdo „tam nahoře“, od koho je lidstvo odděleno a k němuž je třeba se znovu přiblížit skrze pokání, skutky nebo víru. Tento obraz Boha jako vzdáleného soudce však není odrazem skutečné reality, ale spíše projekcí lidské zkušenosti – snahy pochopit a vysvětlit vztah ke Stvořiteli.

Biblický příběh však odhaluje jinou rovinu této dynamiky. Bůh do této lidské konstrukce vstupuje, aby ukázal, že oddělení nikdy skutečně neexistovalo. V Ježíšově životě, smrti a vzkříšení vidíme hluboký symbol Boží lásky, která ruší hranice mezi člověkem a Bohem. Tato láska potvrzuje, že lidstvo nikdy nebylo ztraceno, že nebylo oddělené, ale že iluze oddělení byla pouze lidským vnímáním.

Ježíš sám říká: „Království Boží je mezi vámi“ nebo také „Království Boží je ve vás “ (Lukáš 17:21). Tím naznačuje, že Boží přítomnost není vzdálená, ale že je již tady a nyní. Nepotřebujeme si ji zasloužit nebo se k ní dostat, protože jsme do této přítomnosti neustále zahrnuti. Bible v tomto smyslu odhaluje příběh, který odstraňuje závoj lidského chápání a ukazuje, že Bůh je vždy s námi, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Tento přístup také ukazuje, že oddělení je pouze iluzí ega – lidského pocitu soběstačnosti a potřeby definovat se jako nezávislá bytost. Ve skutečnosti však není možné být nezávislý na zdroji své existence. Bůh, jako Stvořitel, je přítomný v každém okamžiku našeho života a naše existence je neoddělitelně spjata s ním.

Boží odpověď na lidskou iluzi oddělení je láska. Láska, která nepotřebuje podmínky, láska, která přichází vstříc a ukazuje, že ve skutečnosti neexistuje žádná bariéra. Tato Boží láska nevrací člověka k Bohu, protože by byl ztracen, ale spíše odstraňuje nepochopení, že by kdy člověk mohl být mimo Boha. Boží akt odpuštění a smíření není opravou oddělení, ale odhalením pravdy, že oddělení nikdy neexistovalo.

V tomto světle je třeba biblický příběh chápat jako proces, který nepřináší návrat, ale probuzení. Ukazuje nám, že jsme vždy byli jedno s Bohem, a že všechny bariéry, které jsme vnímali, byly pouze iluzí naší vlastní mysli. Tato pravda nás osvobozuje od strachu a ukazuje, že Boží přítomnost je nejen neustálá, ale také neoddělitelná od nás samotných.