Jaký je to vlastně poklad?

V Bibli jsou věřící často popisováni jako dědici pokladu a různých odměn od Boha. Běžně se tyto odměny představují v doslovné, materiální podobě – zlaté ulice, domy ze zlata, diamanty, stříbro a podobně. Tyto představy bývají často spojovány s mírou utrpení, které člověk překoná v tzv. „poslední době“. Skoro každý křesťan si odnepaměti myslí, že právě v této době žije. Čím větší odmítání a odsuzování věcí kolem sebe, tím jistější a zářivější odměna.

Přestože tyto texty mohly poskytovat útěchu a naději těm, kteří v „poslední době“ skutečně žili, jejich poselství mířilo dál. Poukazovaly na slávu a sílu odhalení, které tito věřící mohli přinést dalším generacím. Klíčovou zprávou bylo, že oddělený, dualistický svět smluv nemůže nikdy vést k pochopení Boží neoddělitelnosti. Sláva starých i nových smluv je pouze menším odrazem věčné a neoddělitelné jednoty Boha s lidmi.

Jednota s Bohem není o získání nezávislého pokladu nebo vnější odměny, ale o uvedení do souladu s věčným Božím cílem a slávou. V této jednotě se nacházíme tím, že překonáme své staré, dualistické paradigma – rámec odloučení, lidského úsilí a touhy po nezávislé slávě. Tento rámec je nahrazen zjevením, že jsme neoddělitelnou součástí Boha.

„Zdědit vše“ tedy znamená plně se podílet na božské realitě, kde mizí rozdíl mezi „mým“ a „Božím“. Opustit počátek duality znamená zbavit se strachu.