2. díl: Strom poznání a strom života – dualita vs. jednota

V srdci příběhu stvoření stojí dva stromy: strom života a strom poznání dobra a zla. Nejde o botaniku, ale o hluboký duchovní obraz dvou způsobů vědomí – jednoty a oddělení. Právě zde začíná příběh člověka tak, jak ho vnímá celé Písmo: jako cesta ze ztráty domova zpět do plnosti života.

Strom poznání – vědomí oddělenosti

„A uviděli, že jsou nazí.“ To je první důsledek „jídla“ ze stromu poznání. Nešlo o objev sexuality, ale o vznik jáství, soudící mysli, duality:

– „já“ versus „Bůh“
– „dobré“ versus „zlé“
– „my“ versus „oni“
– „hřích“ versus „zákon“

Člověk se skrze tento způsob poznání odpojí od vědomí jednoty a vstoupí do systému odměn, trestů, viny a studu. Bůh už není „všechno ve všem“, ale někdo mimo nás, komu se musíme zalíbit. Tím začíná celý věk smluv, chrámů, obětí – a také utrpení.

Strom života – vědomí jednoty

Strom života nikdy nebyl zakázaný. Zakázané bylo poznání dobra a zla, protože právě to otvírá dveře soudům a vině. Strom života je obrazem vědomí přímého spojení s Bohem, kde není oddělení, a tedy ani potřeba obhajoby, pokání nebo vnějšího prostředníka.

Ježíš Kristus sám je později nazván stromem života – tím, kdo znovu zpřístupnil vědomí jednoty. Ne tím, že by nás někam přenesl, ale tím, že sundal závoj z očí: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14:9). To není výrok o tom, kdo má správné názory – ale o vědomí jednoty, které neodsuzuje.

Zákon jako důsledek pádu

Zákon není zlem. Ale je nutným průvodcem těch, kteří ztratili vědomí jednoty. Slouží, dokud nevyroste vnitřní Kristus – dokud se neobjeví světlo, které už nepotřebuje svícen. Pavel píše, že zákon byl „vychovatelem ke Kristu“ (Gal 3:24). Jakmile však Kristus (vědomí jednoty) přijde, zákon ztrácí smysl.

Tento vývoj je zachycen i ve struktuře Genesis:

světlo bez slunce (počáteční světlo vědomí), poté ustavení řádu, tedy stvoření slunce, měsíců, dnů (obraz zákona a smluv), a nakonec den odpočinku, obraz jednoty.