Když slova „bezpodmínečná láska“ tlačí víc než pomáhají

Mnoho rodičů cítí tlak – „Měl bych své děti milovat bezpodmínečně.“ Jenže jakmile přijdou chvíle hněvu, únavy nebo frustrace, objeví se pocit selhání. Láska pak vypadá jako ideál, který musím neustále dokazovat.

Jenže skutečný vztah není měřitelný podmínkami ani ideály. Stačí, že tu je – i s frustrací, i s radostí. Do vztahu patří všechno.

A ještě něco: bezpodmínečná láska neznamená, že rodič je otrokem svých dětí. Neznamená to, že jim dovolí všechno a nikdy nevymezí hranice. Naopak – úlohou rodiče není podřídit se, ale provázet. Dítě potřebuje cítit bezpečí i vedení, aby si mohlo zdravě uvědomit samo sebe.

Když opustíme nálepku „bezpodmínečná“, mizí tlak být dokonalý a rodič může prostě být přítomen. A právě v té přítomnosti děti poznávají, co láska opravdu je.