Bible říká: ‚Bůh je láska.‘

„Bible říká: ‚Bůh je láska.‘ Zajímalo by mě, kolik z křesťanství by přežilo, kdyby křesťané brali tuto větu stejně vážně jako pravidla určující, kdo dovnitř patří a kdo zůstává venku.

Ve světě církve, který jsem znal, jsme říkali, že Boží láska je bezpodmínečná, a pak jsme trávili neuvěřitelné množství času vysvětlováním všech těch podmínek. Musíš věřit správným věcem. Musíš činit dostatečně upřímné pokání. Musíš zůstat blízko církve. A pokud ses bál, že by ti Bůh mohl svou lásku odejmout, byl tento strach často považován za důkaz, že svou víru bereš vážně.

Jenže ta věta říká: ‚Bůh je láska.‘ Vezmi toto tvrzení skutečně vážně a celý tento systém se začne hroutit. Jestliže láska je tím, čím Bůh JE, pak by se Bůh musel stát něčím jiným, abys mohl stát mimo jeho lásku. Ani tvůj nejhorší den, tvé nejupřímnější pochybnosti, ba ani tvé rozhodnutí opustit křesťanství nemohou změnit Boží podstatu. Co by se stalo s náboženstvím, které by už nemohlo používat hrozbu ztráty lásky k tomu, aby lidi udrželo v poslušnosti?

Možná jsi přestal věřit v Boha už před mnoha lety, a přesto máš stále obavy, že se od tebe lidé odvrátí, pokud jim řekneš, co doopravdy cítíš. Možná ses naučil, že k tobě lidé byli laskavější, když jsi jim pomáhal, přizpůsoboval ses jejich přáním nebo mlčel, když ti ubližovali. Časem můžeš začít věřit, že právě takové chování musíš projevovat, abys si zasloužil lásku. Jenže lásku sis zasloužil i tehdy, když jsi potřeboval pomoc, nesouhlasil s ostatními nebo nahlas řekl, že ti něco ubližuje.

Na starobylé představě, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, stále nacházím něco převratného. Jestliže Bůh je láska, pak je láska něčím, co můžeš rozpoznat i sám v sobě. Pravděpodobně jsi ji už někdy viděl v akci, aniž by tě vůbec napadlo, že jde o něco výjimečného. Naslouchal jsi někomu, kdo ti sděloval pravdu, která komplikovala váš vztah, a nechal jsi ho domluvit. Odmítl jsi předávat dál krutost, kterou kdysi někdo předal tobě. Začal jsi mezi lidi, na jejichž utrpení ti záleží, počítat také sebe. Říkej tomu božské, nebo lidské. V každém případě podle toho můžeš žít.

Když jsem napsal, že ses narodil z lásky, narodil ses do lásky, narodil ses jako láska a do lásky se také vracíš, snažil jsem se najít slova pro to, co chápu jako nejhlubší skutečnost našeho života. Stále si za tím stojím.

A pokud ti to připadá jako něco, co o vesmíru nedokážeš s upřímností říct, můžeš začít něčím bližším, něčím, co se týká přímo tvého života.

Vzpomeň si na člověka, kterým ses kdysi musel stát, abys nepřišel o něčí lásku. Vzpomeň si, kolik tě stálo, že jsi takovým člověkem zůstával. A pak si představ, kolik ze svého života by se ti mohlo vrátit, kdybys přestal neustále dokazovat, že si zasloužíš něco, co ti náleželo od samého začátku.“