sozo.cz

Co kdyby se v tuto chvíli Bůh ukázal všem?

Co kdyby se v tuto chvíli Bůh ukázal všem?

Když jsem poprvé uslyšel o Bohu a zatoužil s ním žít, lidé kolem mě mi začali říkat, co můžu a co ne. Co se Bohu líbí, a co se mu nelíbí. Za co půjdu do nebe, za co půjdu do pekla. Kouřil jsem a přestat jsem nechtěl, ale bylo mi řečeno, že bych měl, protože tak hřeším hříchem sebepoškozování, a když to budu dělat, tak mě za to Bůh zničí. Měl jsem přátele, se kterými mi bylo dobře, ale bylo mi řečeno, že by bylo nejlepší je opustit, protože se mám oddělit od tohoto hříšného pokolení, a není přeci možné mísit svaté s Beliálem. Měl bych si tedy najít přátele mezi věřícími. Měl jsem přítelkyni (dnes už manželku), se kterou jsem v té době měl už 3 měsíčního syna, ale nebyli jsme svoji. Bylo nám teprve 17 let, zplnoletnění nám soud neschválil, a proto jsme museli čekat do 18. Ale spát spolu? V žádném případě, je to smilstvo a navíc, má přítelkyně byla nevěřící, takže nejlepší bude, pokud se sní rozejdu, aby mě to nepokoušelo. Nezáleží na tom, že ji miluji, o to větší oběť Bohu přinesu, a on mi za to najde jinou ženu, věřící, a ještě díky tomu získám věčný život.

Prakticky jsem ještě neměl možnost Boha poznat, ale už jsem věděl, jak se musím v jeho přítomnosti chovat, abych přežil. Bylo to tolik podmínek, pro mě v tu chvíli naprosto nepřijatelných, že jsem se rozhodl své uvěření v Boha odsunout, minimálně do doby, kdy se vše podstatné vyřeší. Nakonec jsem začal pochybovat, je-li celé toto křesťanství pro mě, a raději toužil na vše, co jsem slyšel, úplně zapomenout. No, vina už byla zaseta. Nejsem ochoten pro nebe trpět a proto si ho ani nezasloužím. Co když mě zítra přejede auto? Co když na mě spadne květináč? Kam bych šel? Navíc říkali, že Pán zcela určitě přijde už tento rok. A v ten moment bylo zaděláno na to, abych přestal být sám sebou a začal se učit chovat jako správný křesťan. Tedy s motivem, zachránit svou prd… Povedlo se mi to. Byl jsem církví přijat, pokřtěn a dokonce začal i sloužit. Boha jsem však stále neznal, za to jsem se stal expertem na to, jak se správný křesťan chová, a nakonec to začal vydávat za známost.

Takže, co myslíte? Co kdyby se v tuto chvíli Bůh ukázal všem? Co by se s podstatnou většinou, ne-li se všemi lidmi stalo? Osobně si myslím, že by přestali být sami sebou, a začali by se chovat podle toho, jak jim Boha někdo druhý představil. Někteří by začali chodit do kostela, někteří by se začali klanět obličejem k Jeruzalému nebo Mekce, jiní by se přestěhovali do církve, někteří by začali cvičit jógu nebo karate, jiní by vzali pistoli a šli vystřílet bezvěrce, dalším by narostl hřebínek tak, že by se v ten moment začali všem kolem sebe posmívat, protože by se konečně potvrdilo, že oni přeci měli tu pravdu, no a většina by začala své chování ještě více maskovat. Prostě každý podle toho, jak se to naučil.

Věřím tedy, že Bůh dává přednost přirozenosti, bez pokrytectví a přetvářek. Věřím, že nepotřebuje, aby se lidi pokoušeli chovat jinak jen proto, že ví, že je. Věřím, že nepotřebuje, aby se lidi vzájemně vyučovali v tom, jak si kdo z nich myslí, že zrovna podle jeho představy se Bohu bude líbit. Věřím, že On zná situaci a stav každého člověka, zná srdce i motivy každého jednotlivce a ví, kdy je nejlepší čas na to, začít s určitými věcmi jednat. Žalmista říká, že chce pomoc porozumět, nikoliv spoutat hubu uzdou. Chce, aby lidi byli sami sebou, rostli v tom, kým jsou, se všemi jejich přednostmi i nedostatky a neztráceli čas tím, co po nich nikdy nechtěl. Sám přišel v “převlečení” jako člověk. Neříkal všem na počkání, “já jsem Bůh, koukejte ve mě uvěřit a dávejte si pozor, jak se přede mnou budete chovat, a jak mluvit.” Prostě s nimi byl, jedl s nimi a nejspíš i krkal a prděl, určitě chodil na záchod a potil se, smál se, plakal, radoval se, zlobil se a lidé před ním byli naprosto přirození. Nepotřebovali se přetvařovat, protože by je ani ve snu nenapadlo, že by byl Bohem. A když k nějaké proměně došlo, tak proto že poznávali, jaký je, nikoliv proto, že se to “musí nebo nesmí.”

Někdy si až říkám, jak moc chce, abych o něm druhým vyprávěl, dokud mám stále tendence nutit jim svou představu o tom, jaký je. Čím dál více se přikláním k tomu, jen druhým povědět, že Bůh je, že je možné se naučit s ním mluvit, slyšet jej a zbytek raději nechat na Něm. Celá historie, podívám-li se na Noe, Abrahama, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Davida, mě nevyjímaje, mi ukazuje, že to vždy dokázal a naprosto perfektně.

Nemohu tedy věřit té křesťanské magii, že by jednoho dne měl Ježíš Potter přijít, mávnout kouzelným proutkem, odklidit všechny ty, kteří nevěří tomu, čemu věřím já, všem přeživším vymazat mozek, v okamžiku z nich udělat šťastné jedince, milující se navzájem, naprosto s jednotným názorem, podobné jemu, a ještě to vše nazývat svobodnou vůlí.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *