Nafukovací skákací hrad

V sobotu jsem vzal své dítě na narozeninovou oslavu. Měli tam jeden z těch nafukovacích skákacích hradů, do kterého neustále tlačili vzduch, aby jej udrželi nafouklý. Pro pozvané děti to bylo pozdvižení. Skákaly, smály se, pobíhaly sem a tam, až do chvíle, kdy jeden z rodičů zakopl o kabel a omylem vypnul vzduchový kompresor. Překvapilo mě, jak rychle se hrad, bez přívodu vzduchu, začal vyfukovat. Děti uvnitř si to nejprve neuvědomovaly, ale pak se vyděsily a začaly křičet, když viděly, jak jejich rodiče zběsile poskakují kolem a snaží se kompresor spustit, aby hrad znovu nabyl svůj původní tvar. Podařilo se a žádný velký problém to nezpůsobilo, ale připomnělo mi to církev. I ta je jako nafukovací hrad, do kterého se neustále musí pumpovat – čas, energie, peníze, atp. – aby udržela svůj tvar a mohlo se uvnitř poskakovat. Je to nesmírně tvrdá a vyčerpávající práce, jejímž skutečným smyslem je, aby se ti uvnitř vzájemně potěšili. A co se stane, když urputné pumpování ustane? Splaskne.

Upraveno z článku Davida Haywarda