Modla 2. Paralipomenon 7,14

Jedním z nejhojněji citovaných míst posledních dvou let, v křesťanských kruzích, je místo z 2. Paralipomenon 7,14.

„a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.“

Na tomto základě se organizuje obrovské množství aktivit, vznikají celá hnutí, obrovské naděje, přesuny materiálu, energie a lidských tužeb.  Prvoplánově to vypadá, že se  zde jedná o návod na nějaká celonárodní probuzení – o kterém má stejně každý nějakou svou představu – pravda je však taková, že jsou tímto místem manipulovány masy, které se upínají k marným nadějím.

Při bližším ohledání totiž zjistíme, že tato zaslíbení se týkala chrámové bohoslužby, zvláště pak obětního řadu. Vždy když hříchy lidu porušily zákon, nastalo patřičné prokletí – nepršelo, byl Bohem seslán mor apod. V našem věku je však již problém hříchu vyřešen jednou provždy. Nepřichází za něj od Boha prokletí, dokonce ani Covid. Kořit se tedy kvůli, tomu, aby Otec udělal to, co už dávno zařídil je zoufalé. Vyhledávat Otce, který žije v tobě, je jako hledat dýmku a mít ji v ústech. Vyslyšení z nebe již dávno nastalo.

Zaštiťovat se tedy dnes těmito citáty, je buď z prosté hlouposti, z touhy po zisku nebo ryzí manipulace. Každý by totiž mohl vědět, že tohle je oživování něčeho, co Bůh vyhodnotil, jako nefunkční, mrtvé a odsouzené k zániku. Zapomeňte na sebeukájecí křesťanskou spartakiádu a radujte se, že ve vás přebývá láska radost a pokoj. Otce nemusíte k ničemu přemlouvat, ani ho už nemusíte hledat. Žijte jeho smíření, přestaňte tajtrlikovat a bude dobře v národu.