Můžeme Bibli opravdu rozumět? (22)
Izraelský lid si nakonec krále prosadil, i přesto, že Bůh předpověděl skrze Samuele reálné trápení, které to přinese.: „Přijde den, kdy budete naříkat, že jste se rozhodli pro krále, ale Hospodin tehdy vaše volání nevyslyší.“
Prvním králem byl Saul, který se neosvědčil, už za jeho panování byl zvolen králem David. To byl předobraz 1. století, kdy vedle sebe existovaly dvě smlouvy – Stará (Saul) a Nová (David). A stejně jako David ještě nepřevzal plně moc své funkce, ač už byl ustanoven, tak Nová smlouva musela čekat na svou plnou inauguraci, až Stará zcela skončí. A stejně, jako Saul nenáviděl a pronásledoval Davida, tak i mnozí židé chtěli zabít lidi, kteří uvěřili v Ježíše.
A jako Saul byl odstraněn, byla odstraněna i Stará smlouva, jako nefunkční model pro věk, který přicházel, a který dnes žijeme. Protože právě již David prorokoval o Mesiáši, který se posadí na královském – Davidově trůnu. Jedná se tu o Typ a Antityp. Nejde tedy o královský trůn na zemi, ale ten nebeský. Kristovo království není z tohoto světa, kdyby bylo stačilo říct několika andělům a římská vláda by byla potlačena. David o něm však prorokuje: „Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu“. To prorokoval o Ježíšově vzkříšení, protože David po smrti do nebe nevstoupil.
Davidův syn Šalomoun byl tou Izraelskou hvězdou, která byla vrcholem Izraelského rozkvětu. Dal vystavět chrám, který byl celému světu symbolem pevnosti a struktury starého řádu a způsobu. Byl to tak mohutný symbol, že až teprve když ten padl, mohlo se to nové narodit zcela. V tomto kontextu je zajímavé, co prohlásila o Šalamounově velikosti královna ze Sáby:
„Dokud jsem nepřijela a neuviděla to na vlastní oči, nevěřila jsem tomu. Teď ale vidím, že mi neřekli ani polovinu! Moudrostí a dobrotou jsi překonal pověst, kterou jsem slyšela“.
Kdo zůstává ve staré chrámové struktuře, nemůže vidět ani polovinu. Protože to, co na oči nevstoupilo a na mysl nepřišlo, Bůh zjevuje skrze svého Ducha. Staré odešlo, aby mohlo platit nové do nového. Zpochybňování těch nových skutečností je vlastně neschopnost opustit to staré. Zůstávat ve starých paradigmatech, která nejsou pro nynější věk a jejich neustálá glorifikace a tzv. svatá obrana, je prostě stará cesta.
