Můžeme Bibli opravdu rozumět? (21)
A život Izraelského národa běžel dál. Po 40 letech strávených na poušti vstoupili do zaslíbené země, kdy se naplnily do písmene všechny územní sliby dané Praotcům.
Těch 40 let byla předpověď období od vyhlášení Nebeského (duchovního – s mocí mít konkrétní dopad ve světě) království po jeho uvedení v roce 70 n.l. Jak píše apoštol Pavel „Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní“. Vyjadřuje se to pojmy TYP a ANTITYP. Tedy nějaká fyzická událost má svůj duchovní přeobraz (protiklad). Např. stan setkávání byl Typem, oproti svému Antitypu – stánku v nebesích. Bible je těchto obrazů plná a patří to do skupiny apokalyptického a obrazného jazyka, čímž jsme se zabývali v předchozích kapitolách. Ignorování těchto skutečností vede často k výkladovému zmatku, kdy se zmatečně vše vnímá jako nutné doslovné naplnění. Na druhé straně je též nemožné vše bezhlavě zduchovňovat. Proto je potřeba Typy a Antitypy zkoumat.
V zaslíbené zemi se jednotlivá pokolení Izraele zabydlela na jednotlivých územích a začalo období, kdy Bůh s nimi jednal formou tzv. Soudců. To období netrvalo příliš dlouho, jelikož lid chtěl, po vzoru okolních národů, krále. Lidstvo uvězněno v TYPU, vždy volá po silném vůdci (potřebují svého Mojžíše a krále). Bylo však osvobozeno ANTITYPEM Kristus ve vás – Bůh přebývá mezi lidmi. V tomto věku to může platit v plnosti, a přece to není vůbec využíváno, jelikož by o svůj vliv přišli všichni ti náboženští vůdci, u kterých by to pochopení mělo začít. Začalo by to měnit celý svět.
